Klaus + Zavadil: Lidé mají strach

V sobotu, na výročí 17. listopadu, na Václavském náměstí u koně vášnivě kázal šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil. Žádal demisi vlády a tvrdil, že na generální stávku není čas, neboť se lidé bojí. Ta slova se podobala větám Václava Klause, které pronesl letos v projevu k 28. říjnu. Tam taky mluvil o strachu. Je zvláštní, jak si tito zdánlivě naprosto vzdálení bafuňáři, jeden odborový, druhý hradní, rozumějí. Trefili se? Bojí se lid český?

Citujme přesně. Nejprve Zavadil, který jako správný odborový boss prahne po tom, aby pracující ochromili celou zemi: "Moc bych si přál, aby ta generální stávka byla, aby nebyla třeba dvouhodinová, ale třeba týdenní, ale na to není prostě čas a je mi to líto. Ti lidé se zatím pořád ještě bojí. Jsem zvědav, jak dlouho se budou bát, jak dlouho budou čekat na to, až jim budou vykrádat peněženky díky těm reformním zákonům. Kdy se konečně probudí tento národ?" - Neboli že ještě není tak zle, což Zavadila zjevně žere.

Klaus zase 28. října pravil: "Dokud opět nezačneme nazývat věci pravými jmény, hodnoty hodnotami, pahodnoty pahodnotami, normu normou a extrém extrémem, budou naše pocity nejistoty narůstat. Také proto se dnes mnoho lidí obává vyjádřit svůj názor na různé velmi sporné společenské jevy. Také proto opět raději mlčí, skloní hlavu, myslí si své a svůj skutečný názor řeknou nanejvýše potichu doma. Také proto se mnohým zdá, že se vrací, co už jsme zažili."

Zavadil tvrdí, že se lidé bojí stávkovat, Klaus tvrdí, že se lidé bojí vyjádřit svůj názor. Zavadil de facto vnímá, že se pracující lid má (podle něj bohužel) ještě pořád moc dobře, Klaus mluví spíš o nové totalitě, o strachu z nějaké síly, která diktuje, co jsou hodnoty a co nejsou hodnoty a záměrně nenazývá věci pravými jmény. Je to hodně hádankovitá myšlenka, ale zřejmě útočí na nenáviděnou politickou korektnost.

Každopádně oba, Klaus i Zavadil, tvrdí, že lidé u nás mají strach. Kdyby šel Klaus do hospody na vesnici, zřejmě by si svůj pohled kvapem poopravil. Ale ono stačilo 17. listopadu chodit po Praze a po nějakém strachu nebylo ani vidu ani slechu. Naopak, každý si do megafonu říká nebo plácá, co chce, a všem kolem je to vlastně fuk. Na odborovou demonstraci přišlo málo lidí, nevěří totiž ani odborářům. A pokud jde o Klause: mnohem spíš než strach jít proti nějaké Korektnosti, můžeme sledovat Lhostejnost. Lidem je fuk, že tu byla před 23 lety "sametová revoluce", je to už dlouho, na svobodu si zvykli, je samozřejmá. Vládu nemilují, myslí, že krade a odírá je.

Do generální stávky se nehrnou, protože si nežijí nijak špatně. Bydlet ve Španělsku, bylo by jim podstatně hůř. Každý, kdo má pár šedých závitů, ví, že generálně štrajkovat proti kmotrům spojeným s vládci taky nemá cenu. To je věc nikoli pro odbory, ale pro policii, žalobce a soudce.

Na odborové demonstrace se lid moc nehrne i proto, že odboráři rádi končí v ČSSD, kde se promění ve spokojeně vyhlížející, inertní politiky (viz Zdeněk Škromach nebo Richard Falbr). A ČSSD se zase hodně podobá ODS.

Faktem je, že 17. listopad 2012 byl celkem jasným důkazem, že žijeme v demokracii a že demokracie sama o sobě není ráj. Pořád záleží na nás, co si vybojujeme, koho si zvolíme, do čeho se sami rozhodneme jít. Zaměňovat strach s lhostejností může jen ten, kdo k lhostejnosti přispěl.