Pozornost je dnes upřena spíše k tomu, jak u nás praskají bubliny politické, justiční a mnohé jiné, ne-li veškeré - a jak je to pro někoho důvod k obraně, pro jiného k oplakávání ztracených iluzí. A pro většinu spíše zdroje úžasu nad vyhřeznutím pravd, o nichž si dávno čimčarovali vrabci na střechách. Všude zní ohlušující praskot nafouklých ideologických balonů a lámajících se účelových klacků. Ve světě i u nás. On už jen takový krach Detroitu něco vypovídá o systémové křižovatce, na níž stojíme.
V dějinách nebude pro tento časový úsek zapsáno, že - bylo, nebylo - Petr s Janou unikli ze spárů zlého čaroděje a žili pak spolu šťastně až do smrti. Mnohem důležitější je, že nám manažeři a vlastníci kapitálů letos odpískali globalizaci. Jen tak! Dvacet let nás krmili propojeným světem, hustými sítěmi "informačních dálnic", globální ekonomikou bez horizontů. Světoobčanstvím elity, do níž může patřit každý člověk starší osmnácti let. Všechno ostatní byl nacionalismus, temno neandrtálských jeskyní. Někdy před třinácti lety o mně jeden modrý hejhula napsal, že nepřijímám korporátní globalizaci, poněvadž se bojím tak uchvacující "bezedné díže světa". Bezedné díže! A najednou řekli, že svázanost s konkrétním místem, státem, lokalitou je - zcela zásadní!
Zůstaňme u nás. Majitel společnosti Wikov Industry Martin Wichterle, alias "český král převodovek", asi dobře věděl, o čem mluví, když se novinářům (v pondělním Euru, tedy 22. července 2013) vyjádřil k údajným důsledkům údajně neutěšených podmínek pro podnikání v Česku: "Spousta českých podnikatelů sice říká, že se odstěhuje, ale drtivá většina z nich zůstane." Proč? Inu proto, že ještě tak na internetu - synonymu globalizace - je možné zprostředkovávat prodej zboží a neustále přeregistrovávat vekslácký podnik, který nikdy nic nevyrobí, z jednoho daňového ráje do druhého. Jste-li ale skutečný producent čehokoli, je přesouvání o něčem jiném: "Pokud máte v daném místě výrobní kapacity, tak jednoduché to už není," řekl Wichterle. Je to drahé. Výrobní kapacitou je také a zvláště práce, jejímž nositelům neustále vyhrožují přesunem firmy do Číny a berou je na hůl. Lidičky, nevěřte jim! Přesun výrobních kapacit do Asie je dražší než slušné mzdy (a rozhodně dražší než zvýšení minimální mzdy, proti níž teď tak brojí naše odhodlaná - v potu tváře teď zrovna demokracii bránící - pravice).
Totalita bude bita!
Jenom montovny, povstalé ze zahraničních investic, lehce balí fidlátka. Tihle zdánliví bezdomovci (většinou "sedí" v nejmocnějších státech) mají výdělečný domov všude, kam si lze na věšák odložit kloubouk (a předtím získat různé "pobídky", úlevy, ba i daňové prázdniny). Ano, "českých" montoven, z nichž jde většina zisků do zahraničí, je u nás příliš mnoho. "České" banky jsou dcery cizích matek. Jak vyplývá z výročních zpráv a jiných informací, pětice největších bankovních domů v této zemi letos vyplatila svým zahraničním matkám na dividendách 29 miliard korun. Za tyhle peníze tedy už české kapacity nikdo nenakoupí, aby vyráběl, zaměstnával, přispíval k růstu a odváděl daně do domácího eráru. Jsme svědky projevu xenofobie, jestliže někdo - například Wichterle - upozorňuje, že "je to matka, která zavírá naposledy"?
Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka společnosti Manpower Group ČR, to napálila přímo (shodou okolností rovněž v pondělí jako Wichterle, ale v Profitu, příloze deníku E 15): "Trochu jsme se zblbli globalizací a tím, že budeme všichni světoví. Není to pravda," řekla. Jenom trochu jsme zblbli? Nemístný optimismus! Pravda je taková, že globalizace má svoje meze, že ve skutečnosti se týká několika světových "top firem" a že je naléhavě nutné podporovat "lokální byznys, lokální firmy".
Cesta od globalizace k lokalizaci - to jsme to tedy dopracovali! Ale logiku tenhle vývoj má, protože místní, domácí či - je-li komu libo - národní terén je bitevním polem nejen proti Číňanům "s kontejnery plnými zboží" (Wichterle), ale i proti velkým globálním "top firmám" (Rezlerová), jejichž praktiky bývají orwellovské, totalitní či - byl už pro ně vymyšlen takzvaný neologismus - "globalitní". Tyto korporace fungují v nějakém systému a musejí praktikovat určité - následující sousloví Rezlerová asi převzala od nesmrtelné exministryně kultury Aleny Hanákové - "nastavené procesy".
Buď jak buď, generální ředitelka Manpower Group ČR popsala situaci vyčerpávajícím (to doslova) způsobem: "Po pádu komunismu jsme si naivně mysleli, že bude všechno jiné. Pak přišli velcí zahraniční investoři a najednou se objevilo hodnocení, nástěnky se zaměstnancem měsíce, nekonečné porady... Vše bylo organizované. Pamětníky to vrátilo do dob, kdy se něco podobného dělo pod vlajkou budování socialismu."
Nevadí, zkusíme to znovu. Klíče pořád máme. Vždy když něco končí, cosi jiného začíná.
