Ve středu nám skoro celý den věšeli na nos, že naše ekonomika "po nejdelším hospodářském útlumu v Česku ... vykázala oživení" mezi letošním prvním a druhým kvartálem (růst 0,7 procenta HDP). Hlavně prý "zásluhou exportů". Tento organizovaný jásot však vydržel nanejvýš do večera. Tehdy už měli i laici spočítáno, že stále zůstáváme v meziročním poklesu (minus 1,25 procenta). A v televizi pak neoliberální i odborářský ekonom - Miroslav Ševčík a Jaroslav Ungerman - roztrhali optimismus analytiků na cucky. Až se mi chvílemi zdálo, že přestřelují, zejména Ševčík (ale u toho pána je to normální; jednou dokonce tvrdil, že Evropská unie už naplnila všechny požadavky Komunistického manifestu).
Ano, je zcela oprávněné cupování těch čísel, která budou ještě beztak upřesňována a týkají se jen jediného "mezikvartálu". Není pochyb, že český průmysl se stále nalézá až tři procenta pod úrovní roku 2007. Že máme více než půlmilionovou nezaměstnanost bez jediné známky zlepšení. A že při poklesu reálné i nominální průměrné mzdy se nelze spoléhat na oživení - předchozími Kalouskovými vládami zaříznuté - kupní síly domácností, které se plnými 50 procenty podílejí na (ne)růstu HDP. Není také pochyb, že růst je "tažen exporty" tak, že se po výtce jen opticky zvětšují poklesem dovozů. A je pravda pravdoucí, že rozjásaní analytici by měli být patrně sami analyzováni, nejlépe na psychoanalytickém gauči. U některých se zdá, že mají traumatické zážitky z dětství.
Neskutečný restart
Jenže ten jásot se rozlehl po celé Evropě, když Eurostat i jednotlivé národní statistické centrály v tutéž středu nahlásily podobně slastná čísla. Výsledky - napsal Le Monde - "kontrastují s předchozími měsíci". Růst HDP v Evropské unii činil ve druhém čtvrtletí - v porovnání s prvním - plus 0,3 procenta. Francouzi se radují z růstu 0,5, Češi a Němci rostou shodně - rameno na rameni - po 0,7 procenta. Jenom sedm z osmadvaceti členských zemí EU vykazuje pokles zhruba od minus 0,1 do minus 4,6 procenta: Bulharsko, Španělsko, Švédsko, Nizozemí, Itálie, Kypr a - samozřejmě - Řecko.
Kromě jásotu nad "mobilizací optimismu" (nechal se unést francouzský socialistický premiér Jean-Marc Ayrault) zaznívají slova nelíčeného úžasu. "Bylo to naprosté překvapení," uvedl Jean-Paul Pollin, ekonom z univerizty v Orleánsu. "V současném kontextu ztráty kupní síly a destrukce zaměstnanosti musím přiznat, že to velmi těžko chápu. I když to nezpochybňuji." Blažená je kancléřka Angela Merkelová, protože má šest týdnů před volbami a po průšvihu se Snowdenem - s přisluhováním SRN Spojeným státům při špehování německých občanů - se jí "vynikající ekonomické výsledky" (ano, tak se o tom píše v novinách) vysloveně hodí do krámu. A blažení jsou i Češi, příručí a podavači německých firem. Němci lifrují své zboží do USA, kde kvete konzum snad i v Detroitu, a také do Číny, jejíž, lze-li to tak říci, zpomalení zpomaluje.
Samozřejmě, po Evropě prší i pochybnosti a kritická slova, někdy dosahující ševčíkovských rozměrů. Starý kontinent ještě není na zásadním předělu; záruka, že se firemní investice vrátí, není žádná, myslí si Eric Heyer, zástupce ředitele Francouzské observatoře ekonomických podmínek (OFCE). Profesor ekonomie z univerzity v Saint-Cyru Alexander Delaigue si povzdechl, jak málo stačí k analytické radosti. "Jestliže jsme v situaci, kdy půlprocentní růst je dobrá zpráva, zatímco nezaměstnanost roste, pak jsou dnes naše standardy velmi nízké," řekl. Označil optimistické hypotézy ekonomů za "oživování mrtvé kočky". Neboť "je možné, že situace je tak špatná, že mnoho firem vyrábělo do zásoby". Podle něj "je příliš brzy na rozhodnutí, zda jde o prosté statistické oživení, nebo o skutečný restart."
Dvě cesty pro kočku
Tohle uvidíme i v Česku, na vlastní kůži to zažijeme. Co je však důležité, abychom si již dnes uvědomili? Především, že bude nejspíš nutná dramatická změna ekonomické politiky. Mezi příčinami nynějšího statistického překvapení nefiguruje totiž jen - jak se domnívá Philippe Waechter, ředitel ekonomického výzkumu v Natixis Asset Management - trend snižování nejistoty, pokud jde o budoucnost eurozóny. ("Nezapomeňte, že ještě před rokem zde byla vize, že eurozónu opustí Španělsko," řekl novinářům). A už vůbec primárně nejde o rostoucí počet objednávek na exporty coby signál oživení evropského zahraničního obchodu. Byť prý je to - podle Waechtera - "sněhová koule, která byla v minulosti pozorována před spuštěním další (vzestupné) fáze ekonomického cyklu".
Nejsme v žádném "ekonomickém cyklu"! Leda v zacykleném ekonomickém myšlení. Velká finanční krize 2008 je analogií Velké hospodářské krize 1929, tedy velkou transformací, po níž následovalo několik propadů i oživení (a k největšímu došlo ještě po roce 1937, kdy se na chvíli ekonomika dostala na předkrizovou úroveň). Americký ekonom John Kenneth Galbraith ve své slavné monografii o této globální katastrofě napsal: "Velká hospodářské krize 30. let nikdy neskončila. Pouze zmizela ve velké mobilizaci 40. let." Tou velkou mobilizací nebyla - řečeno s francouzským premiérem Ayraultem - "mobilizace optimismu", ale mobilizace ničivých armád do druhé světové války. Budeme potřebovat něco stejně účinného. Cokoli - kromě války a totalitarismu.
Dále je třeba si uvědomit, v čem vlastně spočívá úspěch Německa, které je pro nás tak důležité jako "motor". Vedle nepřenosných zvláštností, jež uhnětla historie, je to prosté: růst německého HDP a celkové relativní zdraví tamního hospodářství jsou aktuálně založeny na nízké nezaměstnanosti a rostoucích mzdách (o více než tři procenta), které podporují spotřebu, a tím i reálnou naději na citelné oživení. "Spotřeba sehrává stále významnější roli ve struktuře ekonomiky," konstatoval Ferdinand Fichtner, hlavní ekonom analytického ústavu DIW v Berlíně. "Vyšší úroveň mezd ukazuje, že nízké jednotkové náklady práce za každou cenu nejsou konkurenceschopné," dodal.
V Česku máme na stole něco zcela jiného. Už víme, že k prosperitě se nelze proškrtat, jak nám experimentálně předvedlo minulé vládnutí v zemi pokusných králíků. Spotřeba, nejsilnější páka ekonomiky, byla zplundrována. Ještě ale nevíme, že k relativně trvalé prosperitě se nelze ani proinvestovat, jak chtějí zkusit sociální demokraté, výmluvně zastupovaní Milošem Zemanem. Nevíme, že tady a teď musí mít dostatečnou kupní sílu domácnosti, nikoli napřed firmy budující dálnice a zateplující budovy. A až potom - v dlouhodobém horizontu - všichni ostatní. "V dlouhodobém horizontu budeme všichni mrtví." (John Maynard Keynes) Tak jako ta - darmo oživovaná - kočka.
