Kosovo a česká bezradnost

Existuje paralela mezi požadavkem na uznání nezávislosti Kosova a svobody pro Tibet? Musí nutně znamenat, že ten, kdo se postaví za Tibet, bude také stát za právem Kosovanů na vlastní stát? Jsou to dvě otázky, které se právě velmi intenzivně probírají, to ano.

Avšak jediné, co je spojuje, je časová souslednost. Naopak je velmi důležité ty dvě otázky odlišovat a nespojovat. Nejde jen o geografickou vzdálenost, kulturní vyspělost nebo existenci historie. Jde o to, že každá menšina není stejnou menšinou v jiné většině. Je přitom zajímavé, že v některých případech lze nalézt schopnost rozlišovat a v jiných ne. Nesnažme se ale vyřešit všechno za všechny, podívejme se, jak se to řeší u nás doma v Čechách.

Zatímco v otázce Tibetu existuje víceméně shoda motivovaná všelijakými pohnutkami, filozofickými počínaje a fobií z rostoucího vlivu miliardové Číny konče, odtržení Kosova od Srbska mnoho z těchto argumentů postrádá. Zastánci nezávislosti dalšího albánského státu se převážně ohánějí nárokem menšiny, která je v jisté oblasti vlastně většinou. Nejzoufalejší je přitom postoj české diplomacie, která dosud razila strategii ustrašeného čecháčkovství: počkáme a postoj zaujmeme až podle toho, jak se budou chovat ostatní. Je ukázkou bezpáteřnosti a bezradnosti. Nezastírám, že jsem proti uznání nezávislosti Kosova z mnoha známých důvodů, ale s nepostojem lze těžko polemizovat. Ten je jen trapný a ubohý.

Hezký týden