Maminka a premiér mají vždy pravdu!

Ve sportu se totéž říká o rozhodčích nebo trenérech - a dodržuje se to velmi striktně. Když si Karel Poborský, tehdy fotbalová hvězda par exellence, dovolil před čtyřmi lety veřejně kritizovat svého trenéra, dostal od vedení klubu na hodinu padáka z áčka Sparty.

Zdá se, že v politice se subordinace dodržuje o poznání volněji. Jinak by femme fatale české vlády, ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, trávila pondělní večer vyklízením šuplíků ve své kanceláři a v úterý ráno by se už hlásila na svém předchozím pracovišti.

ČTĚTE TAKÉ: Zvědavá ministryně
                        Zruší Kovářová pobočky? Rozhodnutí ještě nepadlo

K okamžitému vyhazovu by ve slušné společnosti asi stačilo už její dosavadní stodenní působení v čele justičního resortu. Ale i v té neslušné by se neměla přejít mlčením její reakce na premiérův dopis, v němž ji Jan Fischer jako jediného člena své vlády zahrnul velmi tvrdou kritikou.

Kovářová v pondělí zveřejnila dopis se svou odpovědí, v níž neuznává premiérovy výtky. Už to, tedy nesouhlas s vlastním premiérem, by třeba v Británii vedl řadového ministra k povinnosti nabídnout okamžitou rezignaci. Ne tak Kovářová - ve zpupném dopisu si dovolila dokonce premiéra kritizovat za způsob, jakým jí svou kritiku sdělil. Ten, který Fischer zvolil, prý „nepokládá právě za gentlemanský a přínosný".

Na reakci ministryně spravedlnosti je smutné to, že cokoli se mezi ústavními institucemi a funkcionáři odehrává, se ukládá mezi nepsané ústavní tradice země. Pokud Kovářové její drzý šleh projde, bude to krůček k dalšímu podlomení vážnosti českého premiéra jakožto instituce.

Už tak není valná. Otcové české ústavy se na počátku 90. let zalekli silné role ministerského předsedy, fakticky nejmocnějšího muže v zemi. Proto z něho udělali jen prvního mezi rovnými, který sice určuje složení celého kabinetu, ovšem při faktickém vládnutí musí vždy rozhodovat s vládou ve sboru a přehlasovat ho může i poslední ministr bez portfeje. O to víc by si měl premiér dávat pozor na svou neformální autoritu. Tedy aby mu z ní krvavé kusy neuždibovala kdejaká potrefená blondýna.

Foto: Lucie Pařízková