Armstrongův výrok z Měsíce o malém krůčku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo lze parafrázovat ve smyslu, že mnohem větší skok lidstvo udělalo, aniž se zvedlo od počítače.
Neila Armstronga zastiňuje v roli objevitele Mark Zuckerberg: jeho "vynález", Facebook totiž odhalil přítomnost "Marťanů". Čili bytostí, které mají naprosto jiné zájmy a preference než další bytosti. Pěkným příkladem řečeného jsou nedávné české prezidentské volby, po nichž se voliči a nevoliči současné hlavy státu rozdělili na nesmiřitelné tábory, přičemž jeden tábor považuje zástupce druhého vpravdě za Marťany, natolik je jejich nazírání dneška odlišné. Snahy o "zahlazování příkopů" jsou stejně bohulibé jako naivní: zahladit nic nejde, protože skupiny jsou z principu úplně jiné.
To, že se lidé navzájem liší, není žádnou novinkou, bylo tomu tak od počátku. Teprve sociální sítě však tento fakt vyjevily v palčivé syrovosti. Do veřejného diskursu měl dřív přístup jen omezený počet lidí, zjednodušeně se dá říct, že elit. Ostatním v přístupu bránily prakticky nepřekonatelné bariéry spočívající především v neexistenci platformy, kde by názory mohli projevovat (nepočítáme-li mezi platformy hospodský stůl, přičemž dosah této platformy víceméně nepřekročil práh konkrétní putyky). Nástup sociálních sítí zboural zeď mezi "námi" a "jimi" a naplno ukázal jasnozřivost Sartrova bonmotu, že peklo jsou ti druzí.
S dělicí zdí padla i iluze o univerzálním zájmu lidského společenství. Respektive zájmem zůstává spokojený život, avšak představy o způsobu, jak k takovému životu dojít, mají různí lidé různé. Znovu: bylo tomu tak od časů, kdy se člověk postavil na zadní, ovšem "fata morgána" opaku byla před Facebookem silná a velmi útěšná. Nyní se naopak nejde utěšovat ani tím, že určitá skupina lidí (samozřejmě vždy ta, v níž člověk není) je zaostalá, hloupá, a tedy manipulovatelná. Ne, není manipulovatelná - je z podstaty jiná a sociální síť ji ke všemu uzavírá do bubliny, v níž je stvrzována její identita, příslušnost ke "správnému kmeni".
"Marťany" nejde přesvědčit, aby "Marťany" nebyli; jsou to autentičtí "Marťané" (nikoli herci v rolích "Marťanů"), nemohou být tudíž jiní. Mluví-li tedy někdo o již zmiňovaném zahlazování příkopů, nerespektuje realitu. Jistě, tato realita je svým způsobem strašlivá. Kdo ji však popírá, chodí po jiné planetě. Nebo po Měsíci.
