Před nadací zatroubila dodávka z tiskárny v Náchodě, která nám přivezla balíky druhého čísla nového časopisu. Čtvrtletník Umění darovat je nejviditelnějším výsledkem mého Roku jinak a tak mám vždycky nervy: bude všechno v pořádku? Na rozdíl od mateřského Týdne, kde mám to privilegium starat se jenom o písmenka, musím v tomto případě nejen vybírat a objednávat papír, jezdit do tiskárny na náhledy, ale hlavně se snažit, aby se výsledek mé práce dostal do správných rukou. Na posledně zmíněný úkon naštěstí nejsem sám.
Marta, která zajišťuje, aby v domě všechno správně sloužilo a fungovalo, povolala dobrovolníky-vysokoškoláky Zuzanu a Jirku, kteří nám v podobných situacích přicházejí vytrhnout trn z paty. Nepokojnou harmoniku z tvrdého papíru přelepují manžetami, aby se stránky nerozevíraly předčasně a nepůsobily příliš naléhavě. Pak rozstřihávají velké obálky na míru atypického formátu, po vložení časopisu jejich ustřižené okraje zase slepují a šup s nimi na správnou adresu! Na ohnutá záda dvou budoucích přírodovědců-chemiků tak nejvíc dopadá rozmařilost, kterou jsme si s grafikem dovolili ve snaze zaujmout a snad i potěšit čtenáře.
A propos čtenáři... Snažíme se je hledat především, prostřednictvím privátních bankéřů, kteří by v ideálním případě měli poznat, zda jejich mohovitý klient je či není naladěn na dobré skutky, anebo ještě lépe, zda stojí "na prahu filantropického rozhodnutí", jak říkáme u nás v nadaci. A jakým způsobem se snažíme k dobročinnosti inspirovat? Podzimní číslo rozjíždíme příběhem jedné birthday party. Pražský restauratér Sanjiv Suri své padesátiny oslavil hodně netradičně: všechny hosty, které pozval, totiž poprosil, ať místo vymýšlení a nakupování dárků přispějí libovolnou sumou na účet dvou organizací, konkrétně Člověka v tísni a UNICEF. Byl to skok do neznáma, co když měl někdo v hlavě originální nápad na dárek, za který mohl sklízet obdiv a místo toho teď má "jenom" přispět do společné hromady peněz? Takové obavy se ukázaly liché, většina přátel, kolegů a příbuzných pana Suriho vyjádřila úlevu, že je dárek "vyřešen". Nakonec se vybralo hodně přes milion a jubilant sumu ještě "dorovnal" na dvojnásobek. Celkový výtěžek: 2,65 milionu korun.
Následující stránky přinášejí další ukázky, jak si lze dárcovství vychutnávat plnými doušky, dále hitparádu praktických úspěchů českých neziskovek, nabízíme taky rozhovor s psychiatrem Tomášem Rektorem o tom, co trápí plně vytížené profesionály. "Chci dělat něco, co má smysl. Třeba pěstovat mrkev," nechávají se prý v jeho ordinaci slyšet lidé, jejichž kariéra je na vrcholu, ale v osobním životě jim něco chybí. Jakou dostávají radu? "Skvělého právníka nenaplní pocit, že je průměrný včelař. Dříve či později si uvědomí, že svou práci měl rád, a že se mu nechce skoncovat s něčím, v čem byl dobrý." Psychiatr obvykle nic konkrétního nedoporučuje, nicméně Tomáš Rektor říká: "Je hezké, když takového člověka napadne, že by si mohl najít nějaké dobročinné téma. Je to přece staletími osvědčený recept, zejména v případě, že si vymyslí si a uskuteční nějaký vlastní projekt a dokáže se mu naplno věnovat. Začne opět využívat svoje osvědčené schopnosti a přitom už nemusí dřít jako soumar."
Podzimní číslo nového magazínu nabízí také výsledky exkluzivního průzkumu na téma, jaká jména dnes nejvíce ztělesňují českou filantropii (o tom podrobněji někdy příště), malé nahlédnutí do americké domácnosti manželů Miloše a Martiny Formanových (proč dávají, komu a kolik), samozřejmostí je vědomostní kvíz, věnovaný historii i současnosti mecenášství. Zde malá ukázka: "Vinopalník, radní a mecenáš Adalbert Fingerhut založil v 19. století České průmyslové muzeum. Když se jeho sbírky rozrůstaly, vzniklo Národopisné muzeum. Jeho zakladatel je známější pod jménem: a) Alberto Frič, b) Emil Holub, c) Vojta Náprstek." Ano, céčko je správně, jako zapálený vlastenec si Fingerhut počeštil příjmení. Ze zisků své vinopalny platil nejen muzeum a knihovnu, ale byl spoluzakladatelem a přispěvatelem mnoha institucí od Sokola přes Hlahol či Klub českých turistů až k Aeronautickému spolku, proslul i jako propagátor ženské vzdělanosti.
Podaří se nám povzbudit úspěšné a mohovité jednotlivce ke spoluúčasti na dobrodružství, které lze nazvat "obnova zpřetrhaných tradic české filantropie"? To zatím netušíme. Objem soukromých darů v loňském roce meziročně stoupl o 5,4 procenta, nakopla jej firemní filantropie, která narostla o 10,8 %. Právnické osoby věnovaly na charitu 2,47 miliardy korun, fyzické osoby 1,34 miliardy. Pod takovými hausnumery je těžké představit si něco konkrétního, pro názornější představu je třeba vědět víc. Důležité je hledat sebevědomé úspěšné neziskovky i odvážné štědré dárce a nacházet pro ně společnou řeč. Kéž by k tomu náš časopis trochu přispěl.
Seriál Marka Šálka vychází každou středu
