Je to rok, co zemřel Václav Havel. Těsně po smrti byl unisono veleben. Tu až socialistickou jednotu by asi těžko nesl. Po roce už do něj začali kopat ti, kteří ho nikdy neměli rádi. To je v pořádku. Kopání je zdravější, než když předstírali, že jsou vyznavači "pravdy a lásky".
Není nutno připomínat, kdo na Havla plive nejvíc. Kdo napsal, že "Václav Havel - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástrojem sil lži a nenávisti", a kdo autora té megaptákoviny pochválil.
Havlovi se vyčítá "nepolitická politika", tedy jakási zásadní opatrnost, kterou cítil vůči politickým stranám jako silovým uskupením. Málo se připomíná, že Havel nikdy netvrdil, že by se měl hledat jiný tvar demokracie. Sám některé alternativní, malé strany podporoval (a nikdy jim to neprospělo). Málo se taky připomíná, že Václav Havel byl urputným zastáncem "občanské společnosti", vyznavačem suverénního, nebojácného, nesehnutého, nepokorného občana, který si to neváhá se státem rozdat, kdykoli je potřeba. Ať jde o dálniční tah skrz město, nebo o nějaké svinstvo na radnici.
Dnes někteří politici a analytici říkají, že Havel svým Občanským fórem, jež bylo "pro všechny", zasadil stranám tvrdou ránu. Nonsens. Strany tu máme, nikdo jim v růstu nebránil, jsou mocné. Naopak, občanská společnost se teprve rodí, pracně vzniká. Protože je těžší měnit mysl jednotlivců, než vytvořit silnou mocenskou páku.
Havlově obezřetnosti vůči stranám dnes dobře rozumíme. Velké politické subjekty se změnily v armády řízené z přítmí. Není jim rozumět zvenčí, jen zevnitř. Chápou je jen členi bratrstev. České klíčové strany jsou ovládány ani ne tak lidmi byznysu, jako spíš lidmi z šedé zóny. Tomu Havel nedokázal zabránit, byl slabší než Václav Klaus.
Havlovi kritici by řekli, že byl slabší než jeho hlavní sok, protože neměl svou stranu. Kdyby ji vybudoval, mohl předvést, jak se to správně dělá. (Rozuměj: předvedl by, že to u nás momentálně lépe nejde.)
I rok po smrti Havla ale platí, že jiného, podobně vlivného a myslícího muže nebo ženu nemáme. Takový občan se objeví jednou za čas. Když je to potřeba. Teď to zřejmě nepotřebujeme. Anebo jinak: Havlem se může stát kdykoliv kdokoliv z nás. Kdokoliv z nás může sebrat odvahu a jít do střetů naplno a nejen pro svůj zisk a prospěch. I za cenu ztráty kariéry (ta dnes zřejmě znamená nejvíc). I za cenu kriminálu. I za cenu zavržení.
Havel se v mnohém pletl a s Klausem prohrál, ale měl srdce a v srdci humor. Je v pořádku, že na něj plivou z Hradu, chválu odtamtud si nezaslouží. A je taky v pořádku, že mladí lidé na Havla vzpomenou ohrnutím kalhot, "kalhotovým dnem". Havel byl náčelník Krátká nohavice.
