Startuje druhé kolo voleb do třetiny Senátu. Pro ODS a Petra Nečase chmurné dny. Horní komoru už prohrál, na tom se nic nezmění. Jisté je, že Senát ovládne levice. Může se stát, že samotná ČSSD získá 43 senátorů (stačí jí k tomu vyhrát v osmi obvodech). Dokonce není nemožné, že levice získá v Senátu ústavní většinu (49 senátorů). Přitom v horní komoře původně dominovala pravice, protože se tam volí osobnosti. Modré straně najednou ty osobnosti chybějí.
Nečas (všecko možné jen ne osobnost) se dnes zřejmě tiše a horoucně modlí, aby aspoň v Praze 8 nevyhrál komunista Jiří Dolejš nad Danielou Filipiovou (ODS). Vítězství KSČM v Praze 8, to by byl smrtící knokaut pro zesláblého, uvláčeného, hadrovatého předsedu občanských demokratů. Pokud by Dolejš vymetl Filipiovou, Nečas může v ODS začít dělat svačinářku. A to ho pár dní po volbách dost možná čeká další ztráta, pokácení pražského primátora Bohuslava Svobody a poté nástup premiérova neúnavného kritika Borise Šťastného.
Souboj Dolejš - Filipiová byl těsný, komunista dostal 22,05 procenta rudých hlasů, Filipiová 21,71 procenta, rozdíl činil přesně 100 hlasů pro "komára". Otázkou je, jestli ještě Pražanům z osmičky záleží na tom, aby modří nedostali na zadek od rudých. Ono to jde s ODS den za dnem z kopce. Předseda strany po debaklu v krajských volbách dělal, že se ho to netýká, že je to věc krajů a že ODS trpí, protože tak odvážně reformuje zemi. (Zřejmě zapomněl, že reformní ministerstva vede topka.) Kdyby byl řekl: "Prohráli jsme, nabízím rezignaci," zachoval by se jako chlap a voliči pravice by měli aspoň špetku naděje, že se snad něco změní. Takhle tu naději nemají. Díky tomu taky postrádají kloudný důvod, aby se obtěžovali k urnám. Dokonce mohou uvažovat takto: pokud vyhraje Dolejš, bude to pro Nečase taková rána, že se snad konečně spakuje a vrátí se do Rožnova.
Aby toho nebylo málo, za Dolejše se veřejně postavila i bojovnice proti zákonu o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, signatářka Charty 77 Lenka Procházková. Taky se ucházela o mandát senátorky v Praze 8 a neuspěla. Voličům napsala: "Svými názory a postoji Ing. Jiří Dolejš deklaruje zdravý rozum. Oceňuji, jak ve vystupoval proti podvodu zvaném církevní restituce, zatímco Daniela Filipiová tuto zlodějnu kryje svou podporou."
To je paradox paradoxů. Chartistka, žena která tvrdě, odvážně, veřejně odmítala totalitní režim, nyní o komunistovi napíše, že "deklaruje zdravý rozum". (Naskýtá se otázka, jaký rozum potom deklaruje paní Procházková. Dolejš totiž před třemi roky nechvalně proslul tím, že byl ochoten procpat změnu zákona o loteriích za úplatek jednoho milionu korun; peníze měly být vykázány jako inzerce v Haló novinách.)
Je to paradox, ale zároveň podpora chartistky Dolejšovi ukazuje, jak zásadně se u nás změnily poměry. Přesně řečeno, jak se u nás zkazily poměry.
