Ústavní soud nedal za pravdu senátorům ODS a českému prezidentovi. Český vlak tak má na své cestě do Lisabonu o jednu výhybku méně. Dalo se ale čekat něco jiného?
Ústavní soud je složen z patnácti soudců. Jeden každý z nich vykazuje evidentní lidské příznaky. Ten i onen má nějakou rodinu, sousedy, tu a tam nakupuje, chodí na pivo, čte noviny a sleduje televizi.
Jen bezkrevný stroj, ochuzený o tyto vymoženosti lidství, by bylo možné označit za stoprocentně nezávislého kontrolora české ústavy, jakým by každý ústavní soudce měl ideálně být. Člověk, který není dlouhodobě zavřený v temné kobce, takto nezávislý nikdy být nemůže.
A co že tím má být řečeno? To, že se ani jiný verdikt Ústavního soudu nedal čekat, pokud by snad nesoulad lisabonské smlouvy a české ústavy přímo nebušil do očí.
Rozhodování o stěžejním evropském dokumentu bylo nejdůležitějším aktem brněnské patnáctky za celou dobu její existence. Poprvé posuzovala nějakou mezinárodní smlouvu a hlavně poprvé byla do brněnské Joštovy ulice upřena pozornost celé Evropské unie.
ČTĚTE TAKÉ: Klaus prohrál. Ústavní soud dal Lisabonu zelenou
Zřetelné NE českého Ústavního soudu ve spojení s minulým NE z irského referenda by znamenalo konec Lisabonu (tedy pozor, nikoli města, jen smlouvy) a veliké existenciální problémy celé unie. Nesahejme českým soudcům do svědomí - ale současně nesázejme mnoho na to, že by si některý z nich byl připraven vzít něco takové na své triko.
Foto: Jan Schejbal
