Očima Martina Hekrdly
Nevratná diagnóza Karla Schwarzenberga

V současné době eskaluje napětí mezi Paříží a Berlínem v boji o podobu optimální - prorůstové a zároveň rozpočtově a dluhově konsolidační - politiky. Píšou se k tomu všude v zahraničí editorialy, jsou vyslýcháni politologové v sáhodlouhých interview a politikové všemožně apelují na aktéry vážného pnutí. V březnu opustil Německo poslední americký tank (první tam dorazil v roce 1944) a všichni mluví o konci jedné epochy. "Reflux USA" z Evropy byl dovršen a střed světa se sune do Asie a Pacifiku.

Česká diplomacie, stratégové ukotvení malé středoevropské země ve světových silokřivkách, mají zcela jiné, po čertech zásadnější starosti. Ti, kdož reprezentují český stát a vládu navenek - prezident republiky a ministr zahraničních věcí - rozpoutali "zásadní" spor o Livii Klausovou coby možnou příští velvyslankyni v Bratislavě. Bojuje se tvrdě i o další podobné strategické kóty v Moskvě či ve Vídni. A bůhví, kde ještě.

Ústava v síti

Celé týdny už se táhne tenhle spor o obsazení velvyslaneckých diplomatických postů. Každý školák už ví, že vypukl poté, co Miloš Zeman začal šíbovat Livii Klausovou, manželku svého předchůdce, do Bratislavy a co si Schwarzenberg postavil hlavu. "Nejde o Klausovou, jde o princip," říkal, kudy jen chodil. Podle něj jde o to, kdo bude mít konečné slovo v české zahraniční politice. Pořád připomínal, že v této zemi ministr zahraničí velvyslance vládě navrhuje, vláda pak jmenování schvaluje a prezident k dotyčnému prohodí "oukej". 

Upozornil, že to tak píšou i "na webu Hradu". Ještě že se ministr zahraničí neoháněl Wikipedií, když tvrdil, že Zeman se zřejmě snaží nárokovat si větší pravomoci, protože si myslí, že mu přímá volba propůjčuje silnější mandát.

Tohle je strašné. Samozřejmě, že přímá volba je politicky silnější karta, než jakou kdy měl Václav Klaus. Zvláště při volbě druhé (2008), kdy byl zvolen díky "zapomenutým" nebo zastrašeným poslancům (a to i obálkou s nábojnicemi). Je prostě politický fakt, že plebiscitně zvolený prezident se politickou muší vahou zrovna nevyznačuje. Což by měl diplomat - natož šéfdiplomat - když ne vědět, tedy alespoň instinktivně vycítit.

Vědět by měl určitě, že kompetence státních orgánů nevymezují webové portály, ale Ústava České republiky. Ta pak říká pouze to, že prezident jmenuje velvyslance. Širší seriózní výklad tohoto bodu vede ovšem nutně k závěru, že jmenovací akt hradního pána musí být kontrasignován premiérem. Ministr zahraničí však nikde nefiguruje, protože se předpokládá, že je diplomatem, tedy člověkem bytostně schopným jakékoli kuloárové dohody. Tato "proluka" se v české ústavní tradici táhne z dob, kdy vrchním diplomatem byl Edvard Beneš a "tatíček Masaryk" dostal všechno rovnou na talíři. Jen podepsat! A v rámci případného projevu vlastní vůle se nemusel bát zákopové války.

Premisa, že diplomat musí zůstat diplomatem, i kdyby trakaře padaly, je základní. Nejvyšší zásadou chyceného zločince je zatloukat a zatloukat, dokud to jde, a když už to opravdu nejde - zase zatloukat! Nejvyšší zásadou dobrého diplomata je vyjednávat a vyjednávat, dokud to jde, a když už to opravdu nejde a první pěst neobratně dopadne na protivníkovu kuřecí hruď, pak je třeba zase - vyjednávat! Alfa a omega diplomacie, kterou by měla mít v krvi osoba s údajně knížecí noblesou, s níž nás neustále obtěžují.

TOP nediplomat

Co udělal Karel Schwarzenberg? Hrozil na všechny strany. Pohrozil, že bude Zemanovi klidně vzdorovat natolik důsledně, že velvyslanecké posty mohou zůstat neobsazeny rok nebo dva. A premiéru Petru Nečasovi vyslal - přes deník Právo - pohrůžku opravdu drsnou: "Pan premiér si musí uvědomit, že by to (jmenování ambasadorů přesně podle ústavy, tedy podle Zemanovy a Nečasovy vůle!) byl jeho poslední akt coby premiéra. A neodešel bych jen já - to by nikomu nevadilo -, ale celá strana by odešla z koalice i z vlády." Jak diplomatické! Nelze se divit, že premiér zastehoval hrubý pytel hrubou záplatou. Konflikt je dětinský a poškozuje republiku. "Silácké hrozby ministra Schwarzenberga považuji za trapné," řekl.

Nečas už si mohl zvyknout, že má trapného ministra zahraničí, který poškozuje republiku a hlavně už dvě její vlády (vzpomeňme všech trapností Schwarzenbergova "odcházení" z vlády Topolánkovy). Ale jak si předseda ODS může zvyknout na výkonnou radu vlastní strany, která při podpoře Schwarzenberga fantazíruje o "ústavních zvyklostech" a "poloprezidentském systému"? Vždyť je to ještě trapnější!

Vím, Miloš Zeman se chystá do Německa, kde prý pronese zásadní projev o zahraničních prioritách své země. Trnu hrůzou už teď z této reprezentace státu navenek. Připomínám si totiž prezidentovy úsudky o naprosto nevinném euru, dokonalé Evropě pod křídly německé kvočny a hříšně rozhazovačných Jihoevropanech, jimž ani cent pomoci zodpovědnějších členů unie nepřísluší. O filozofii islamofobního suterénu nemluvě. Ale ve sporu o ambasadory Karel Schwarzenberg už prohrál na celé čáře. Ukázalo se, že je nediplomat. U šéfa všech diplomatů jde o diagnózu nevratnou.