Tomu se říká razantní změna trendu. Americký rozpočet, jejž předkládá Obamova administrativa, počítá pro rok 2010 se schodkem 1,75 bilionu dolarů, vyhlíží však až na deset let dopředu: ve jménu Robina Hooda vezme bohatým a přidá na školství, zdravotní péči i energetiku. Bushovy úlevy mohovitým jsou passé.
Celkem 2,6 milionu Američanů s nejvyššími příjmy může napřesrok čekat sazby 36 a 39,6 procenta. Nyní, kdy se ještě jede v "Bushových kolejích", odvádějí 33, resp. 35 procent. Půjde tak o první navýšení od roku 1993.
Obamův návrh rozpočtu ukazuje, že předvolební sliby nebyly plané. Trefuje se samozřejmě i do nálady Američanů, jež tísní dopady finanční krize a kteří její klíčové viníky hledají - mnohdy právem - mezi těmi 2,6 milionu nejbohatších spoluobčanů. Amerika tleská, i akciové trhy reagují na návrh rozpočtu růsty.
Návrh potvrzuje nový trend, jímž se Bílý dům vydává: odklon od Bushovy politiky, jež vycházela vstříc volnému trhu a věřila, že nižší daně bohatým, tedy i klíčovým zaměstnavatelům, posílí ekonomiku více než ta rovnostářstvím zavánějící.
Někdo jistě poznamená, že ona změna trendu se rovná i zásadní změně náhledu v klíčovém střetu novodobých dějin: trh v. stát. Trh selhal, státe, chop se pevně opratí, dodá. Špatně.
"Bushe můžeme těžko označit jako liberála. Ve skutečnosti i on sám sebe vykresloval spíše jako konzervativce s nemalým sociálním cítěním. Bush jednoduše nebyl zas až takovým nadšencem pro volný trh - srovnáme-li jej například s Reaganem. Vždyť se ani nepozastavil nad velikostí federálního rozpočtu a deficitů," řekl nedávno TÝDNU Mario Rizzo, profesor ekonomie z Newyorské univerzity.
Neboli, nic není černobílé. Bushe lze za symbol volného trhu považovat stěží. Snad jedině při nezdolné touze vychýlit kyvadlo dějin ke státním regulacím, znemožnit trh: vždyť Bush se teď tak snadno kritizuje, proč k tomu nepřibrat i trh sám.
Ne, Bush není černý a Obama nebude bílý. "Obama si vybral do ekonomického týmu řadu lidí, jež lze považovat za viníky krize. Například Lawrence Summers, jeho klíčový ekonomický poradce, byl jedním z lidí, kteří během Clintonovy administrativy vehementně prosazovali zrušení Glass-Steagallova zákona. To pak komerčním bankám umožnilo vstoupit do sféry bank investičních a obecně vedlo k růstu rizikových operací bank," řekl TÝDNU Paul De Grauwe, profesor Katolické univerzity v Lovani, duchovní otec eurozóny.
Prostě deregulaci trhů, z níž je dnes viněn sociálně cítící Bush, prosadila Clintonova demokratická administrativa - titíž lidé, kteří vedou americkou ekonomiku nyní za Obamy. I tak to lze podat.
ČTĚTE TAKÉ: Obamův první rozpočet: schodek 1,75 bilionu dolarů
Lidská tendence ke stádovosti je široce doložitelnou skutečností, stála i za nynější krizí. Teď je důležité stádově nevychylovat kyvadlo dějin ke státním zásahům. Od nich není daleko třeba k ochranářství, jež může nakonec hubit nejen ekonomiky, leč i lidské životy.
Nic není černobílé. Obamova fiskální politika vychází přípustným směrem, i když bude kritizována třeba za navýšení daní v ekonomicky složité době, nesmí však rozhodně dojít tuze daleko.
Foto: ČTK
