Topolánkova ODS se o víkendu schází v Brně na ideové konferenci. Místopředseda Petr Nečas už avizoval, že se vše odehraje podle amerického scénáře. Tedy thymolinové úsměvy, sebevědomá hesla, roztleskávačky a třepetalky.
Fakticky jde o jediné - schválit střednědobý program s názvem Vize 2020. Topolánek ho připravil v úzkém kruhu svých spřízněných kumpánů a chtěl ho protlačit už v listopadu na kongresu. Delegáti mu ho ale překvapivě hodili na hlavu, tak ho strategicky přesunul na únor. Hádat se tři měsíce před volbami si už dovolí málokdo.
Hodně členů ODS se ptá, proč strana fantazíruje o něčem, co - snad - bude za deset let, když ani netuší, co lidem nabídne v nejbližších volbách. Stejně jako před podzimními, později zrušenými volbami, je ODS na slovo skoupá. Volební program chce představit co nejpozději - a jen v nekonkrétních obrysech. Prý aby jim do jejich skvělých nápadů nestřílel Jiří Paroubek. To říká hodně o sebevědomí a aktuální kondici nejsilnější strany.
Možná je to ale úplně jedno, protože podle programů se stejně bude rozhodovat jen málo voličů. Což ale není nic, co by mělo občanské demokraty uklidnit. V poslední době je totiž o ODS slyšet jen v souvislostech, které pro ni moc lichotivé nejsou. Kolik hodin vydržela zdržovat schůzi sněmovny, kdo z jejích funkcionářů je velrybář, kolik má strana černých duší, který její starosta co ukradl či zda si strana také přikradla na nákupu transportérů Pandur.
Být na místě Mirka Topolánka, objednám do Brna raději dvojnásobek roztleskávaček, třepetalek a thymolinu. Sichr je sichr.
Foto: Karel Šanda
