S ODS to začalo jít z kopce po odchodu otce zakladatele z čela strany.
Tento názor Václava Klause je víceméně znám. I s dovětkem, že vnitrostranická krize začíná jmenovitě za éry Klausova nástupce Mirka Topolánka, kdy se místo obhajoby původních idejí stává ODS partají politického kalkulu a praktického byznysu.
Na jednu stranu úpadek ODS odstartoval asi i právě spor (zčásti osobní, zčásti ideový) mezi Klausem a novým vedením. Vzpomeňme, že na jeho počátku stála krátká Klausova SMS "Absolutně prázdný a falešný Topol" a že poté začaly čím dál víc ukazovat drápy různé - v době předchozí až na výjimky spíš skryté - kmotrovské (mocenské) struktury, což mimo jiné eskalovalo v době Nečasovy vlády, a zapříčinilo dokonce její pád.
Na stranu druhou pád samotné ODS, zvlášť co se týká současné deziluze jejích voličů, je však dán více než aférami či skandály (k nim dochází všude na světě) absolutně prázdným a falešným programem.
Šlo jen o chladný kalkul. Jako ilustrativní příklad stačí uvést jakoukoli masovou záležitost. Například vysoké školství, jež zajímá opravdu každého, vezmeme-li v potaz, že v důsledku politiky několika posledních vlád dnes na univerzitách mohou v Česku studovat i lidé, kteří by v minulosti nebyli s to složit ani učňovské zkoušky. Stačí zmínit dva konkrétní činy Topolánkovy a Nečasovy vlády:
Zaprvé reformu VŠ: jedinou snahou bylo vytvořit zákon, který byl o přesunu toku peněz z univerzit k finančním ústavům - o saturaci bank. Za půjčky na školné, z nichž pak sešlo, měl bankám ručit stát a platit za studenty úroky v průběhu studia, což by při statisících lidí byly miliardy. Na přípravu této reformy vyčerpal rezort 91 milionů. Dnes je jasné, že zbytečně (asi jen saturace určitých kapes). Nakonec totiž vznikla pidinovelka, již beztak nikdo nikdy neschválí, přičemž je nabíledni, že do roku 2014 vysokým školám klesnou znatelně příjmy z rozpočtu, což bude znamenat kolaps, nikoli konkurenceschopnost.
Zadruhé uveďme "podporu" vzniku špičkových vědeckých center: vláda dala sice potřebnou injekci skomírajícímu stavebnímu byznysu (zhruba 50 miliard z eurofondů z programu Výzkum a vývoj pro inovace), ovšem samotné vysoké školství ostrouhalo; nadto v budoucnu nebudou obrovitá centra v naší malé zemi samofinancovatelná, a eráru tak pustí pořádně žilou. Ostatně vždyť o tom byla celá vládní politika v oblasti terciárního vzdělávání: podpořit, a to bezmyšlenkovitě, soukromý sektor na úkor škol.
Hned několikrát přitom ohlásila v předchozích letech ODS změnu stylu své politiky (včetně oblasti vzdělávání), ovšem fakticky se nedělo nic. I teď se bije na poplach. Jenže stranu, která má nejen vyprázdněný, nýbrž hlavně klamný program v tuto chvíli na nohy nepostaví už nic - ani bývalý prezident, jenž ji ze zákulisí ovlivňoval ("destruoval?") asi nejvíc (a možná právě z důvodu, aby se mohl vrátit jako její obnovitel).
Nejde totiž jen o školství, jde i (pomineme-li zvyšování daní) o nevysvětlenou a jakobínsky vnucovanou důchodovou reformu, církevní restituce prosazené bez širšího konsensu, rozklad systému vzdělávání lékařů a tak dále a tak dále téměř donekonečna, ale jisto jistě k rozkladu kdysi jakžtakž funkčního státu jen pro to, aby si na své přišla úzká skupina lidí. A tomu se říká chamtivost a voliči to nesnáší.
