Paroubek ať se pořádně nají

Jsou situace, kdy už není možné lavírovat, vyhýbat se jasnému postoji a musí jasně zaznít rozhodnutí, kterou cestou jít. Opět se ukázalo, že jsou nakonec možné jen dvě, žádné zkratky, boční uličky už reálně neexistují a nelze se zastavit a stát uprostřed.   

Konflikt na Kavkaze vrcholící agresí ruských vojsk proti Gruzii připomněl, jak fatální je pro Českou republiku otázka, zda směřovat na Východ, nebo na Západ.

Poláci jasně ukázali, že této otázce dobře rozumějí a vnímají její neustálou naléhavost, když minulý týden nečekaně podepsali se Spojenými státy dohodu o umístění americké základny na polském území. Od počátku byli přitom mnohem tvrdší při vyjednávání a kladli si větší bezpečnostní záruky než Praha, ale pod hrozbou ruské síly se rychle a jednoznačně rozhodli. Nepochybně nedostali vše, oč usilovali, ale řekli, kam chtějí patřit.   

Spojené státy nepodnikají v zahraniční politice akce, které se snadno přijímají, a nejde jen o Irák, Rusové se nepochybně cítili posíleni postojem Západu ke Kosovu a faktickým narušením integrity a suverenity Srbska.

Putinova tlapa máchla do regionů, které patří do ruského výsostného zájmu, a Kreml tak demonstroval svou sílu. Faktem nakonec zůstane, že k nám to má stále blízko. 

Volba musí být jasná a váhání jen oslabuje. Pro Českou republiku bude vždycky lepší a bezpečnější spojenectví se západním typem demokracie než s východním absolutismem. 

Šéf sociální demokracie Jiří Paroubek se může dopustit velkého státnického činu. Měl by se dobře najíst a zapomenout na pochybnou hladovkářskou iniciativu, a když už ne přímo vyzvat své poslance, aby hlasovali pro umístění americké základny v Brdech, tak je alespoň nezavazovat a nechat je v září hlasovat volně.

I v sociální demokracii se určitě najde dost svéprávných lidí, kteří této volbě rozumějí, a bohatě se to vrátí nejen Jiřímu Paroubkovi. 

Hezký týden