Česko si zvolilo nové vedení krajů. Komentátoři a politologové měli po zveřejnění výsledků jasno: "Českem se prohnalo rudooranžové tsunami." Na první pohled totiž drtivě vítězili socialisté a citelně posilovali komunisté. Jenže ona to není pravda. Jak to? K volbám nepřišlo ani 40 procent voličů. (A to se do krajů nevolilo v Praze, kde žije více než milion lidí.) Většina lidí prostě k volbám nešla, protože pro drtivou část národa přestaly být politické strany volitelné. A to šmahem všechny.
Pomalu, ale jistě se začíná vyjevovat pravda, která před pár lety vypadala jako prázdné hospodské tlachání. A sice: ono je úplně jedno, jestli vyhraje ODS nebo ČSSD. Stejně se v zákulisí domluví, ukradnou, co půjde, a jen se změní poměr dělení kořisti. Vítěz dostane trošku více než poražený. Ale napakují se oba.
Podle toho tyto volby dopadly. Většina lidí už tu nepříjemnou pravdu pochopila a odmítla se účastnit. A ti zbylí? Ti šli a volili. A tak tu máme historicky posílené komunisty, kteří ovšem nemají více voličů, jen prostě dostali větší procento hlasů. Pravicoví politici teď opakují svoji mantru o tom, že vládní strana v krajských volbách vždycky prohraje. Sociální demokraté zase budou jako kolovrátek opakovat, že tyto krajské a senátní volby byly referendem o vládě a levicová opozice z něho vyšla jako vítěz. Jenomže ani sociálním demokratům voličů nepřibylo. Voličů prostě celkově ubylo - pravicových i levicových.
A to, co bezprostředně po volbách politici předvádějí, je jen velká manipulace, která má jediný cíl. Udržet se. Zůstat tam. Být tam. Tam v politice, kde by se správně mělo bojovat o program, o ideály, o prosperitu, ale místo toho se tam už léta potichu jen rozdělují koryta, moc a peníze.
Přesto vám přeji hezký týden.