Vážení a milí čtenáři!
I když nežijeme v Riu de Janeiro a rytmus samby nám není úplně vlastní, parlament nám odhlasoval a z našich peněz zaplatil nejméně půlroční permanentní karneval. V našich podmínkách se mu skromněji říká přímá volba prezidenta a také její hlavní hvězdy budou mít asi do královen Ria dost daleko, ale i tak si to všichni dosyta užijeme. Hlavně my, dělníci médií, bychom měli přímo hýkat nadšením: noviny a časopisy se několik měsíců budou psát skoro samy a na stáncích půjdou na dračku, protože taková přímá volba prezidenta, to je asi jako Česko hledá SuperStar, Big Brother a dívčí zápasy v bahně dohromady.
K čemu je ale jinak celý ten mumraj dobrý, nikdy nikdo nevysvětlil. Vždycky se vystačilo s frázemi o vůli lidu a větším podílu občana na politickém rozhodování. Kdyby to bylo jen neškodné placebo, potom proč ne, proč masám na jeden den nezaplatit hřejivý pocit, že jsou důležité? Tady jde ale o něco jiného. Hlas lidu, který si volit prezidenta tak strašně přál, byl v tomto případě pěkně zhůvěřilý a politici v sobě měli najít odvahu ho ignorovat.
Pomiňme, že celá ta legrace přijde nejméně na miliardu a že jejím výsledkem může být nějaký marťan s dobrým marketingem. Hlavně jde totiž o to, že tu byl za bílého dne spáchán největší zločin na české ústavě za mnoho let zpátky. Nudná knížečka jménem Ústava v sobě totiž na rozdíl od receptů kuchaře Babici skrývá tu záludnost, že se v ní nedá tak snadno limetka nahradit cibulí. Ústava popisuje dělbu moci ve státě, to, jak se jednotlivé její pilíře doplňují i navzájem hlídají. A je to jako se stolem: zkrátíte-li jednu nohu, bude se viklat.
Český prezident, vzešlý z plebiscitu, získá teď vyšší legitimitu a zákonitě posílí, jakkoli má chabé pravomoci. Vláda a premiér, kteří mají pravomoci velké, ale legitimitu malou, odvozenou jen od sněmovny, ještě více oslabí. A Senát pozbyl další kus své smysluplnosti. Vydáváme se do neznámé, ale zřejmě více viklavé budoucnosti.
Hezký týden
Miroslav Korecký, hlavní editor
