Vážení a milí čtenáři!
Václav Havel. Jméno, které vzbuzuje emoce. Jméno, které není pouze jménem. Václav Havel. Dramatik, chartista, politik, prezident a nyní i režisér. A především člověk, který celý život dokonale využívá svůj dar a bojuje se svým prokletím. Tím darem je neuvěřitelná schopnost srozumitelně pojmenovat problémy, které v danou dobu společnost tíží. Tím prokletím je neochota, neschopnost či nechuť většinové společnosti jeho slova poslouchat.
Je to až paradoxní. Je symbolem demokracie, svobody slova, svobody názoru, je symbolem sametové revoluce. Dokonce i jeho zatvrzelý názorový protivník Václav Klaus ve svém projevu po prvním zvolení prezidentem republiky mu složil poklonu. Pamatujete? Začal tehdy oslovením pléna zákonodárců a dodal: "... pane prezidente Václave Havle. Říkám záměrně prezidente, protože jím budete stále."
A proti tomu. Havlova dramata? Lidé je příliš neznají, příliš nevnímají. Havlova politická poselství? Když už někoho podpoří, lze dopředu odhadnout, že jeho favorit zmizí z politického světa. Jeho film? Nákladná kampaň, skvělé herecké obsazení, a přesto, lidé se do kina nehrnou. A přitom Havel měl a má co říci. Jeho myšlenky, a nemusíme s nimi souhlasit, bychom měli poslouchat. Jeho názory jsou vždy přinejmenším k zamyšlení. Čím to je?
Nedávno mi jeden kamarád z Anglie řekl zajímavou myšlenku: "Vy Češi jste zvláštní národ. Když někdo něco umí, v něčem ční nad ostatními, prahnete po tom, abyste věděli, co dělá, jak se má, co se mu děje. Ale když vám to říká, neposloucháte. Proč?" Neuměl jsem na to odpovědět. Fráze o české průměrnosti, závisti či malosti jsem opakovat nechtěl. I proto, že jim nevěřím. A tak se zrodil nápad zmapovat dramatické, režisérské a politické úspěchy či neúspěchy Václava Havla nejen u nás, ale i ve světě. Srovnat je, dát do souvislostí. Výsledek posuďte sami na stranách 28 až 35.
A pokud vás při čtení našeho textu napadne odpověď, proč neposloucháme, co nám Havel říká, napište mi ji na nachtigall@tyden.cz.
Hezký týden.
