Držíte v rukou trochu netypické vydání. Titulní straně vévodí hlas hlasů, muž božského jména, jehož jste na obálce TÝDNE posledního desetiletí vidět nikdy nemohli. Jeho tvář ale samozřejmě znáte.
Na počátku vzniku rozhovoru stála pochopitelně, jak jinak, krize, ale Jiří Peňás sehrál s Mistrem nakonec skutečný koncert. Když jsme na konci listopadu probírali nastupující těžké časy, které utínají ty zlaté, končící, a to i v kulturní rubrice, její vedoucí snad poprvé připustil, že odteď bude kapat pot a krev i tam u nich v kutlochu. Jiří Peňás tuto roli přijal se vší odpovědností, krizi se postavil čelem. Je připraven jí čelit i tělem.
Zamyslel se a řekl: „Doba je fakt asi zlá, dobrá, udělám rozhovor s Karlem Gottem, ale jako první mu musíš zavolat ty." Zavolal jsem tedy svému příteli, šéfredaktorovi Blesku Vláďovi Mužíkovi a zeptal se ho, jak se telefonuje Karlu Gottovi. Do půl hodiny s ním mluvil i Jiří. Od té doby chodil do práce s podivným úsměvem, pryč byl jeho skepticismus, listopadová chandra, jeho život ozářila Mistrova aura.
Každou poradu pak kolegové žadonili o nové a nové historky, které s Mistrem zažíval. Byly to krásné tři týdny. Nakonec se dokonce svěřil, že mu Karel Gott v něčem připomínal, světe div se, Václava Havla... Měli jsme pocit, že se zbláznil. On se však tajemně usmál, důvody nám prozradit odmítl. Iluminace zapůsobila. Neuměli jsme si přestavit, jak lépe Vám popřát hezké svátky než s Poslem dobrých zpráv. Veselého silvestra Vám přeje celá redakce.
