Nejbizarnější historkou minulého týdne byla rozhodně tisková konference v Lidovém domě, kam si socialistický stínový ministr obrany Petr Hulínský pozval ruského vojáka, jakéhosi generála. Stalo se to ve stejný den, kdy se podepisovala smlouva o umístění amerického radaru v Brdech.
Jedno je zřejmé okamžitě: kdo s kým sedí a za jakým stolem. Nic proti ruskému lidu, ale po trpkých historických zkušenostech roku 1968 přece nikdo se zdravým rozumem nemůže do země zvát ruského vojáka. To není jen idiocie, ale akt hraničící s vlastizradou. Faktem bohužel zůstává, že vláda nebyla schopna vysvětlit, proč je radar pro Českou republiku dobrý a proč je důležité spojenectví s USA.
Především vláda je zodpovědná za nízkou podporu americké přítomnosti v Čechách. Neschopnost vystupovat na veřejnosti je známou slabinou Topolánkova kabinetu. Za radar ale děkujeme, přestože čeští vyjednávači toho moc nevyjednali, a dokonce se odložilo i takzvané zrušení víz, která měla být nahrazena vízy elektronickými. Podstatný je nakonec symbol přítomnosti amerických vojáků.
Tento týden ale bude ve znamení jiného finále, do něhož se dostává kauza Jiřího Čunka a které může přinést opravdu horké politické léto. Je evidentní, že Karlu Schwarzenbergovi se z vlády nechce a nechce se mu číst audit financí bývalého vsetínského starosty, jehož příjmy moc košer nebudou. Zároveň se ukazuje, že nejde jen o výměnu šíbra okresního formátu za charismatického knížete.
Jde o podobu dalšího fungování Topolánkovy vlády, která by nakonec mohla být menšinová, bez zelených a lidovců, a existovala by za podpory dalších poslanců ze sociální demokracie, které už má pro premiéra připravené komunistický aparátčík Šlouf. Variant je mnoho, jde o to, jak bude Karel Schwarzenberg nakládat se svou ctí, kterou na rozdíl od Čunka nepochybně má.
Hezký týden
