Život je vždy konečný. K tomuto poznání došli čeští lékaři. Jejich komora po rok trvající debatě schválila dokument, kde doporučuje neléčit nevyléčitelně nemocné a zaměřit se na to, aby na konci zbytečně netrpěli. O tomto smrtelném tématu píší dnešní LN.
Kdekdo to zná. Má v nemocnici babičku, dědečka, mámu, tátu, tchána, ví se, že umírá, už o příbuzných neví, občas jím zmítají křeče, bez přístrojů by během pár hodin ne-li ihned zemřel, ale on je stále léčen. Příbuzní u něj týden dva sedí, mluví na něj bez odezvy, ale lékaři léčí. A někteří dokonce „dávají naději", jež ovšem (pokud jde o pozemské bytí) pro ženu či muže na lůžku neexistuje. Žijící návštěvníky u lůžka občas napadne: Neměli by ji (ho) nechat umřít? Co to s ním děláme? Dělají?
K TÉMATU: Eutanazie? Lékaři skončí s péčí o těžce nemocné
Lékaři léta neprodlužovali život, ale smrt nebo umírání. A prodlužovali utrpení. Samo sebou ne ve zlém. Prostě nechtěli připustit, že prohráli, že život je doopravdy, ač to moderní člověk strašně těžko přijímá, konečný. Proto byla smrt přesunuta z domova do nemocnice. Aby nečněla, nebyla vidět. O to víc se jí však dnes děsíme. Když vám táta umřel doma, neověšen kapačkami, s obličejem nezakrytým dýchacím přístrojem, který z něj dělá jakéhosi kosmonauta, smrt jste viděli, učili jste se s ní počítat, dokonce - možná - ji i nějak chápat. V postmoderní, post-smrtné době jsme ji schovali za plentu. Předali jsme ji do rukou lékařům a ti bojují jak lvové, kteří chtějí létat.
PSALI JSME: Eutanazie uzákoněna nebude, Senát návrh zamítl
Odbornice: Volání po eutanazii pomáhají chyby lékařů
Eutanazie v Česku? Návrh by přes poslance neprošel
Proto je doporučení lékařské komory převratné. Nebojujte o život, kde už skoro není, jen umírajícímu pokud možno usnadněte smrt. Je to odvážný krok lékařů. Bílé ženy a muži přiznávají, že nejsou všemocní, ustupují přírodě, a přitom nepřestanou pomáhat. Jsou ochotni přejít v určité fázi, kdy tělo včetně mozku přestává nenávratně fungovat, od kurativní (léčebné) péče k paliativní (neléčebné, tišící, mírnící). A to je - kupodivu - pokrok.
Ilustrační foto: profimedia.cz
