Sociální demokracie jako vítěz voleb předvedla obdivuhodný talent k sebedestrukci. Ale na druhou stranu je potřeba se na celou aféru podívat střízlivýma očima. Bez hysterie.
Michal Hašek udělal dvě v politice nepřípustné chyby. Tou první byla sama schůzka u prezidenta, která měla zůstat tajná. Sejít se v den voleb tajně s kýmkoli v počtu větším než dva (u Zemana jich bylo pět) je prostě školácká chyba. A druhá chyba je, když už to praskne, hloupě zapírat a tvrdit opak. Lepší by bylo mlčet. To jsou chyby, za které Hašek bezesporu tvrdě zaplatí. Ale přiznejme si, není první ani poslední politik, který lhal a byl přistižen. Je ovšem správné, že za to zaplatí.
Ale je tu ještě jeden prostý fakt, na který se díky skvělému marketingovému tahu příznivců Bohuslava Sobotky tak nějak zapomíná. A to je velmi špatný volební výsledek sociální demokracie. Jenže o tom se teď nemluví. Přitom by mělo.
Za volební výsledek je vždy jako první zodpovědný předseda strany. Je tu i další problém, který padá na hlavu předsedy Sobotky, a tím je ono rozdělení strany na haškovce a sobotkovce. Předseda má být lídrem, který partaj sjednocuje, stojí v jejím čele, je nejvýraznější postavou, a když vytyčí směr, drží se ho strana jako jeden muž. Není-li tomu tak, pak je slabým předsedou. A přesně to se stalo Sobotkovi.
Má-li se sociální demokracie stát opět důvěryhodnou a stabilní stranou, pak potřebuje skutečného lídra. Tím ale Sobotka není a nemůže jím už být ani Hašek. A česká levice - ať už jsme, či nejsme jejími voliči - stabilní, demokratickou a sebevědomou stranu potřebuje.
Hezký týden!
Více o zbabraném puči v ČSSD čtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 4. listopadu 2013.
