Primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová (ANO) v úterý zalévala kytičkami osázenou lavičku na Puškinově náměstí v Praze 6, pokřtila tak už třetí podobné sedátko v metropoli. A není to ledajaká lavička, je energeticky nezávislá, sosá elektřinu přímo ze slunce a nabízí ji k nabití mobilu nebo ji využije k zalévání kytek. Umí také bleskově informovat o kvalitě okolního prostředí. Pražská rychtářka si dlouhodobě pochvaluje, jak se podobnými projekty Praha vrhá do 21. století. Ne, nestalo se to 1. dubna, ale 20. června a primátorka si fakt nedělala legraci.
Lavička už totiž zdaleka neplní funkci jakou měla dosud - aby si stařeček mohl ulevit bolavým nohám, aby měla zamilovaná dívka kde čekat na svého kluka, aby si měla kam sednou maminka s kočárkem nebo tatínek na vycházce s ratolestmi. To je už funkce v podstatě sekundární a trpěná. Nejdůležitější je, aby u ní dobře vypadala osoba, jež ji křtí, v tomto případě primátorka.
Potom nabízeným připojením z lidí vytahat informace, do kterých městu není lautr nic a nabídnout za to aktuální hodnoty vlhkosti vzduchu a množství prachu, které jsou uživatelům stejně k ničemu. A celé je to zahalené do ekologického obalu, takže sedátko za 280 tisíc korun (hodnota nového auta nebo stovky normálních zahradních laviček) je samo sebou solární. "Celkem lavička vyprodukovala 5,2 kWh čisté elektrické energie a 5 kWh z toho uživatelé spotřebovali," pochvaluje si Praha své perpetuum mobile, které umístí na další místa v metropoli, aby špehovalo občany - kromě Bubenče, Kulaťáku a Central Parku na Jižním městě ještě třeba na Náměstí Míru a Karlovu náměstí. Celkem jich bude devět.
"Ze statistik vyplývá, že lavičku lidé využívají celodenně," dokládá význam tisková zpráva, která slibuje Pražanům, že se z nich stane nový levný a čistý zdroj energie. No to je překvapení, že si lidé sedají na lavičku...Nejšílenější je, že podle primátorky je nedostatek elektřiny na nabití mobilu asi věc, která Pražany trápí (normální člověk nemyslí na smart lavičku, ale sedne si do hospody, kde poprosí o zásuvku, dá si kafe, projede facebook a zase jde dál).
Lavička je karikaturou myšlenky smart cities (chytrá města), která má využitím moderních technologií zjednodušit obyvatelům města život, třeba ve styku s úřady. Třeba aby registry poslaly smsku, že končí platnost občanky nebo technické kontroly a bylo by fajn si to včas vyřídit. Místo nucení lidí sbírat razítka pod nekonečné množství tiskopisů většinu zrušit, nebo alespoň zjednodušit. V praxi Praha není moc smart, spíš dumb. V Praxi město funguje následovně, zažito na vlastní kůži: V Praze 10 rekonstruují kanalizaci a vodovod, nejprve položili odpad, zahrabali výkop a zjistili, že je třeba nová i voda. Když dělníci chtěli vědět, kde mají kopat výkop pro vodu, geodet sice pobíhal po staveništi s tabletem, ale kde leží nová kanalizace na mapě v tabletu neměl... výměna půldruhého kilometru vedení proto s nejmodernější technikou trvá dva roky. Škarohlíd by řekl, že kdyby tak pracovali Egypťané, na Cheopsovu pyramidu by končilo výběrové řízení zhruba v těchto dnech.
Město je však na své drahé špiclovací lavičky pyšné a slibuje další a další. Douglas Adams ve scifi Stopařův průvodce po galaxii píše o řešení, jak se na planetě Golgafrinčam vypořádali s lidmi, jež vymýšlejí nesmysly, nikdo je nepotřebuje a ostatním akorát otravují život pitomostmi. Postavili raketu, nalodili je a vystřelili do vesmíru. Skončili na Zemi a vyhubili původní obyvatelstvo. Někdy se zdá, že to ani není sci-fi.
