Poziční bitva prezidenta Miloše Zemana se šéfem zamini Karlem Schwarzenbergem, v níž jde o velvyslanecký dekret pro Livii Klausovou, se posouvá do dalšího kola. I po tom úterním se ale Zemanův zákop zdá být hlubší a lépe zajištěný.
Fakt, že po veřejně avizované schůzce ani jeden z politiků nepředstoupil před média, dokládá, že spor o obsazení velvyslaneckého postu na Slovensku je stále v hlubokém patu. Konkrétně svědčí o tom, že:
1) Ministr zahraničí - minimálně zatím - na instalování Klausové nepřistoupil. Buď tedy hodlá z této nominace udělat principiální záležitost v přetahování se o nové rozdělení rolí v zahraniční politice, anebo prostě jen prezident nabídl za vítězství v této šarvátce příliš malou protihodnotu.
2) Prezident od vyslání Klausové na Slovensko rozhodně neustoupil a zřejmě to ani dál nemá v úmyslu, jakkoliv se jeho plán medializací a Schwarzenbergovým "zašprajcováním" zkomplikoval. Ať už je to jen výraz vděku za podporu v hradní kampani, nebo rovněž principiální spor, furiant Zeman je zjevně připraven na delší bitvu.
Čas i ústava proti knížeti
Nyní tedy půjde o to, jaké karty má kdo v ruce a jak moc je připraven riskovat. Spor o osobu konkrétního velvyslance, vcelku běžný i za obou minulých prezidentů, se totiž nyní vinou Schwarzenbergových zbytečně apriorních výstřelů dostal do pozice, kdy jeden ze dvou vysokých potentátů musí nikoli trošičku ustoupit (jak by odpovídalo povaze sporu), nýbrž na celé čáře prohrát.
To nebude chtít jak Zeman ve svém prvním kompetenčním sporu, tak Schwarzenberg coby Zemanem poražený hradní kandidát. A řekněme rovnou, že prezidentská pozice je ve srovnání s tou knížecí stabilnější a perspektivnější.
Z hlediska času je jednoznačně ve výhodě Zeman. Na rozdíl od Schwarzenberga nemá kam spěchat, jeho pětiletý mandát sotva začal - a celý spor může tedy jednoduše "vysedět", i kdyby snad česká ambasáda v Bratislavě byla dočasně bez šéfa. Kníže tolik času nemá: ve vládě končí už za rok, neobsazení důležité ambasády padá funkčně na jeho hlavu a navíc by se dlouhým sporem s Hradem připravil o bonus při odchodu z funkce. Je totiž běžné, že ministři zahraničí před koncem v Černínském paláci usadí své věrné na lákavé ambasády, s chápavým souhlasem hradního pána.
Za kratší konec provazu tahá Schwarzenberg také z hlediska funkčního. Nominace a jmenování velvyslance jsou sice podle české ústavy akt kolektivní, ovšem zatímco z tohoto kolektivního rozhodnutí prezidenta vyloučit nelze (protože jen on může velvyslance funkcí pověřit), ministr zahraničí má v tomto aktu roli spíše zvykovou. Obvykle sice šéf zamini velvyslance nominuje, ale ústava výslovně říká pouze toto: "Rozhodnutí prezidenta republiky vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády."
Jak prodat prohru
Celé jmenování slovenského velvyslance (velvyslankyně) by se tak mohlo odehrát zcela za zády Schwarzenberga, což on nepochybně ví. Pokud by Zeman Nečase pro takový podraz na Schwarzenberga získal, vyvolalo by to jistě vládní otřes. Ovšem v současné chvíli, kdy den ode dne sílí spory mezi ODS a TOP 09 o sKartu, podobu daní či fiskální pakt, to není úplně vyloučené.
Šéfdiplomat Schwarzenberg tak zbytečně silnými a nediplomatickými slovy sám sebe zahnal do slepé uličky, v níž nejsou jeho šance nikterak vysoké. V dalších kolech poziční bitvy tak půjde zřejmě o to, jak co nejvíce zamaskovat budoucí knížecí prohru anebo jak ji alespoň Zemanovými ústupky v jiných politických bitvách co nejlépe zpeněžit.
