Státní čumák uvnitř mého auta

Je vnitřek auta, které zcela legálně vlastním, mým svobodným a soukromým prostorem? Anebo je to veřejný průchoďák, do kterého stát nacpe svůj drzý čumák, kdykoliv si jen vzpomene? Banální otázka pro člověka, ale věrný indikátor svobody v této zemi.

Hned na prvním zasedání v roce 2010 má vláda projednat návrh změny silničního zákona. Předložil ho poslanec ODS Libor Ježek a chce úplně zakázat billboardy podél dálnic a rychlostních silnic.

Bytostný liberál, pro kterého je každá regulace z principu špatná, se ušklíbne a jedovatě si pomyslí, proč v tom případě nezakázat i všechno ostatní, co rozptyluje řidičovu pozornost. Takže konec muziky v autě, vymontovat popelníky, žádné jídlo a pití a spolujezdkyně ať nosí povinně roláky a sukně až pod kolena!

Problém je, že zatímco liberál takto jen nejapně vtipkuje, kdejaký pomazaný rozumbrada to vezme úplně vážně. Třeba předseda sněmovny Miloslav Vlček se už nechal slyšet, že k zákonu proti billboardům ve sněmovně připojí i zákaz kouření v autě. A jakmile bude jednou stavidlo vytaženo, řada dalších přijde jistě s podobnými nápady.

Je to jako před několika lety, kdy se schvaloval zákaz telefonování v autě. Ve stejné době sice místopředseda sněmovny Jan Kasal havaroval a těžce zranil mladou ženu, když se za volantem natahoval pro kazetu do přehrávače, ale za všechno zlo světa bylo prohlášeno právě telefonování. Teď poslanci zašátrají v klobouku znovu a bezmyšlenkovitě vytáhnou dalšího králíka.

Veřejná moc má vždycky chuť obsadit co nejvíc svobodného prostoru - a pak v něm regulovat a regulovat. Samozřejmě pod záminkou větší bezpečnosti či obecněji šíření dobra. A auto, kdysi symbol volnosti a nespoutanosti, funguje už dlouho na všechny hrobaře svobody jako neodolatelný magnet. První zásadní bitvu prohráli stoupenci svobody už před mnoha lety, když si nechali vnutit povinné bezpečnostní pásy. I když chrání jen řidiče samotného, případně jeho pasažéry, přesto stát usoudil, že je třeba jim dobro vnutit násilím.

Další nášup povinného dobra nás čeká a nemine. V plechové krabici, za kterou jsme dali poslední úspory, sedíme připoutaní, dodržujeme mnohdy nesmyslné rychlostní limity, ničíme si povinně motory benzinem zprzněným řepkovým extraktem, přičemž nákupem benzinu navíc nehorázně dotujeme státní pokladnu, nesmíme mít antiradar, nesmíme si dát po jídle ani malé pivo, nesmíme telefonovat, brzy už ani kouřit - a sázím boty na to, že se jednou dočkáme i těch povinných sukní spolujezdkyň až pod kolena. A to bude znamenat konec této civilizace.

Ilustrační foto: Karel Šanda