Rumunský filozof Mircea Eliade kdysi napsal knihu o archetypálním opakování v mytologii. Jmenovala se Mýtus o věčném návratu. Tentýž název se dá aplikovat i na českou politickou scénu.
Čas od času, vlastně skoro vždy ve volebním mezidobí, se tu vynoří nová entita, k níž se upírají naděje a očekávání nezanedbatelné menšiny občanů. Patnácti procent? Nebo více? Lidí vzdělaných, intelektuálně zaměřených, kteří odmítají status quo a bipolární (jak se stále častěji ukazuje, tak bohužel tripolární) rozdělení moci.
Nezřídka takový subjekt uspěje. Následuje zklamání a rozčarování. Přijdou další volby, neúspěch, rozklad a zánik. Jako v přírodě. A pak se objeví nová strana. Co na tom, že tvářemi změny nebývají žádní "lidé z ulice" či odborníci z vědeckých ústavů, ale zkušení politici, kteří už to leckde zkoušeli. Stejní ovšem nejsou jen politici, ať už jim budeme říkat političtí turisté, idealisté či oportunističtí pragmatici.
Ta věčná strana má víceméně stejné voličstvo a letitý oboustranný vztah funguje dokonale na principu nabídky a poptávky: když vás zklamou v jednom obchodě, jdete do jiného. Jenže: v našem případě má ten jiný obchod stejné prodavače. Ale bůhvíproč se u nich zase nakupuje.
Do té nenaplněné představy se převtělila řada jmen. ODA, Unie svobody, Čtyřkoalice, Evropští demokraté, Strana zelených... Poslední z nich v rámci téhle role definitivně zemřela o urovíkendu. Ránu z mlosti jí v reakci na volební výsledek zasadil den nato sám Martin Bursík s u nás nevídanou rezignací.
Hledači ideálů a alternativ si hned stýskali. Vybaveni historickou zkušeností věděli, že na zjevení nové, pro ně vhodné strany se běžně čeká dlouhé měsíce i roky. Přepočítali se. Netrvalo to ani týden! Tvář zelených a nejopěvovanější ministr Topolánkovy vlády Karel Schwarzenberg se rozhodl spojit s avizovanou stranou Miroslava Kalouska.
A prázdno se rázem zaplnilo. Strana, jejímž lídrem bude Schwarzenberg, přece stojí za úvahu. Neřešme, co respektovaného a moudrého muže vehnalo do náručí protřelého politika. Neřešme ani, jestli si posvítí auditem na Kalouskovy finance, tak jako si proklepl Jiřího Čunka.
(Neposvítí.) Vždyť z ničeho nic tu zazářila ona alternativa. TOP 09! A že nikdo netuší, co má v programu? Jako by na tom záleželo...
Kolega Jiří Peňás to ve svém fotoblogu na stránkách on-line deníku TÝDEN.CZ (tento unikátní obrázkovo-textový seriál mimochodem vřele doporučuji vaší pozornosti!) napsal vážně pěkně: "Strany liberální, nenacionalistické a nesocialistické, přitom proevropské a moderně ekologické tady hynou po prvním nádechu, zasaženy jakýmsi virem, který je nutí páchat veřejné harakiri... a odebrat se do prachu věčných lovišť, z nichž zase povstane nový fénix 'pravdy a lásky', jenomže po pár letech se historie opět opakuje... Ale to neznamená, že by nemělo smysl to zase zkusit."
Hezký týden
Jan Dražan, zástupce šéfredaktora
