Evropské unii předsedáme sotva čtrnáct dní - a ejhle, popularita vlády jde nečekaně nahoru. Že by to předsedání, přecházení po červených kobercích a potřásání si rukou se světovými bossy opravdu fungovalo?
Faktor bruselského šéfování je opravdu asi jedním z mála, jimiž si lze prudký nárůst důvěry v Mirka Topolánka a další členy jeho týmu vysvětlit. Nebo že by lidem tak imponovala povolební reflexe ODS, tedy výměna jediného člena vedení? Či snad slavná, čtvrt roku se táhnoucí rekonstrukce vlády? To asi sotva.
Nějakou logiku ten „faktor Brusel" má. Běžný konzument politické virtuální reality si už asi pomalu zvykl na to, jak vídá svého premiéra. Se vztyčeným ukazováčkem ve sněmovně nebo na ulici, jak tluče novináře, který si ho chtěl vyfotit s kočárkem. A najednou vidí téhož borce, jak usilovně jedná s Vladimírem Putinem, aby Čechům, Slovákům či Bulharům nebyla v obýváku zima. Kdyby nic jiného - národu jistě imponuje, když jeho politický lídr není světu pro smích. A to si asi brzy potřese rukou i s Obamou!
Možná by se trend popularity a volebních preferencí začal otáčet i bez předsednictví unii. Dnešní drtivé vedení socialistů je nepřirozené a připomíná situaci, kdy byla ČSSD v Zemanových či Grossových časech úplně na kolenou. Stačilo ale pár měsíců šikovného marketingu - a znovu se prala o volební vítězství.
U-křivka je v nepříznivé fázi
Oproti tomu je ovšem Topolánek v jisté nevýhodě. Miloš Zeman si kdysi teorií tří U-křivek návrat na výsluní dopředu naplánoval. Poroste HDP - klesne nezaměstnanost - preference poletí nahoru! Stalo se, ekonomika se odrazila ode dna a ČSSD v roce 2002 znovu vyhrála volby.
Topolánkovu vládu k její smůle zastihl ekonomický cyklus v opačné periodě, dnešní U-křivka je otočena vzhůru nohama. V polovině vládnutí byly ekonomické ukazatele na vrcholu a směrem k volbám spíš půjdou prudce k zemi.
Na ekonomická křídla tedy vláda u voleb spoléhat nemůže. Proto funguje-li faktor „Brusel", měla by se snažit ho propagačně vyždímat do poslední kapky.
Foto: ČTK
