TÝDEN v. LN: Jak se po Praze (ne)honí náčelníci

Redaktor Lidových novin Petr Zídek ve svém středečním komentáři "Jak nepsat o Státní bezpečnosti" udělil publicistům časopisu TÝDEN několik ostřílených rad starého mazáka. Na estébáky se prý nezvoní v neděli v poledne, schůzky s bývalými náčelníky kontrarozvědky a rozvědky si je nutno předem domlouvat. Nejlépe asi na sekretariátech jednotlivých odborů v budově bývalé Hlavní správy kontrarozvědky v pražských Dejvicích.

Pan Zídek už asi dlouho skutečného zaměstnance bývalé I. a II. správy SNB nekontaktoval, zdali tak vůbec někdy učinil. Jako pěšák v reportérském týmu, který měl za úkol vyzpovídat co nejvíce bývalých estébáků, jsem to ale i bez "poučení z Lidovek" vícekrát zkusil takzvaně po dobrém, s patřičným telefonickým ohlášením. Jak jsem předpokládal, byly to jen naivní pokusy.

Reakce šéfredaktora LN Dalibora Balšínka

Nesouhlasím s titulkem TÝDEN vs. LN, protože text otištěný v Lidových novinách je osobním názorem jednoho autora, konkrétně Petra Zídka. Stejně jako všechny ostatní články v této rubrice jsou osobními názory autorů. Rozhodně tedy nejsou stanoviskem Lidových novin. Osobně považuji materiál Tváře zla, který publikoval Týden, za výbornou novinářskou práci. A musím k tomu Týdnu poblahopřát.

Žádný estébák přece na výzvu novináře nezareaguje souhlasem ke schůzce v kavárně, to by byla odezva v přímém rozporu s jejich pohledem na svět. Předběžným kontaktem s estébáky se šance na osobní rozhovor naopak velmi vzdalovala. Třeba jeden z nejvýše postavených estébáků na rozvědce, člen vedení Hlavní správy I. správy SNB Jan Stehno, se omezil pouze na následující vzkaz přes sluchátko: "Nic v rozporu s tehdejšími zákony jsem nedělal." Více už prý o minulosti neřekne. Když tedy nevyšlo pozvání na kávu, zkusil jsem to jinak. U bytu Jana Stehna na kobyliském sídlišti jsem zazvonil pětkrát ve třech dnech, navíc v různou denní i večerní hodinu. „Není doma," srdnatě tvrdila jeho manželka.

Přínosnější než ohlášené návštěvy byly nakonec ony kritizované "nedělní přepadovky", kdy se většina národa včetně bývalých estébáků láduje řízky, štrúdlem, fotbalovými přenosy a SuperStar. Třeba náčelník Jaroslav Henzl byl velmi vstřícný a v zahradním altánu poskytl hodinový rozhovor, z něhož budeme v TÝDNU ještě obsáhle citovat. Dosti toho navyprávěl i major Michael Bahenský, který za normalizace honil po Praze navrátilce z emigrace a snažil se z nich udělat západní špiony.

 

Mluvil i kontrarozvědčík Jaroslav Royt, který ve stejné době sledoval v Praze rodiny ruské bělogvardějské emigrace. Jiní mě ale ode dveří hnali svinským krokem, třeba Zídkem citovaný náčelník Miroslav Třoska. A už jen vyslovená zkratka StB rozlítila i specialistu na kontrarozvědné rozpracování nepřátelských seskupení Františka Haka. Podle údajů v osobní kartě přitom tomuto vyučenému kotláři všemocná SNB "prominula vysokoškolské právní vzdělání", i když  titul JUDr. pan Hak používá dodnes a moc dobře ví, proč nemluvit s novináři. Takové estébáky by asi nerozpovídal ani "mistr orální historie" Petr Zídek, ačkoliv by se napřed písemně ohlásil. Takové totiž nerozmluví ani svatý Petr u nebeské brány a nakonec je ochotně pustí dovnitř. To jsou ti naši andělští estébáci a andělská česká novinařina.

Grafika: Týden.cz