Je skoro neférové vytrhovat z klubka povolebních vyjednávání dosud předžvýkané nitě a bědovat nad tím, že se z nich ušije leda žebrácké ošacení. Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka má teď mandát volební, partajní i hradní. Vyjednává, až se z něj kouří, a nedělá si iluze. Televizi Barrandov konečně sdělil to, co měl říci tři hodiny po uzavření volebních místností: "My jsme sice vyhráli volby, ale dostali jsme jenom přes dvacet procent hlasů." A tudíž holt "neprosadíme sto procent svého programu".
Co z toho - jaksi celkově - plyne? Že i to Sobotkovo přitakání realitě je eufemismus, lakování na růžovo. Bude to jen zlomek programu, navíc ještě závislý na dalším vývoji ekonomiky (a samozřejmě na tom, jak se koaliční partneři - pod dojmem Jobových zvěstí, jichž bude dozajista přibývat - právě vyspí).
Jistě, kdyby "jenom" došlo k valorizaci důchodů a lidé na penzi tak přestali být přímočaře zbídačováni, kdyby se snížila spodní sazba DPH, ulevilo rodinám s dětmi, výběr daní se stal účinnějším a hazardu bylo puštěno žilou, stála by taková vláda asi za to. Mekkou společenské víry na zásadní změnu se tím ale Lidový dům ve Strakově akademii nestane. To by chtělo trochu jiné zemětřesení, trochu větší naděje a jistoty. I trochu menší ponížení, že se lidová nespokojenost uchýlila jinam, pod křídla miliardářské vrchnosti či jen apatie a frustrace.
Co může být více ponižujícího nežli to, že se předvolební proticírkevní karta české levice proměnila v cupaninu? A víc: že se římskokatolická církev budoucímu premiérovi - a bezmála všem Čechům - otevřeně vysmívá do očí? "Vyrovnání není nijak velkorysé," prohlásil ve čtvrtek generální sekretář českých biskupů Tomáš Holub poté, co se jeho církev ve jménu Páně odmítla zříci jediné koruny z takzvaných restitucí (v nemovitostech i hotovosti úhrnem představujících 134 miliard).
Není důvěra jako důvěra
Je hanba, že pro novou vládu má být východiskem jedině spravedlivého - totiž progresivního - daňového systému fiskální opatření Nečasova kabinetu: takzvaná solidární daň, srážející sedm procent z příjmů nad 100 tisíc korun. Proti tomu svého času neměl nic ani Miroslav Kalousek. 
Kdyby nebylo vládnutí Petra Nečase, kolik by zbylo v budoucí vládě Bohuslava Sobotky sociální spravedlnosti? Nu, tohle uvidíme, jedná se o tom a licituje. Přehrává, přestřeluje i mlží.
Bohuslav Sobotka slíbil o dojednaném průniku programů referendum v sociální demokracii. Souhlas sociálních demokratů prý posílí pozici ČSSD ve vládě. Dokonce i jistotu koaličních partnerů, že puritánské členstvo levostředové partaje vládní program neodmítne a nepošle celou tu novou Strakovku k čertu.
Jenže to referendum de facto neproběhne o žádném programu. Půjde v něm jen o dokončování vítězství Bohuslava Sobotky nad klanem Michala Haška, o pokračování této vítězné náhražky za prohru ve volbách 2013. Samozřejmě, půjde v něm i o věc zdánlivě mnohem ušlechtilejší: o mobilizaci členské základny, o demonstraci síly "sociální demokracie zdola". Ale jaké přesně škody - a na jak dlouho - napáchá autentické nadšení pro tak rozředěný cíl, pro faktickou porážku programovou?
Nevím. Jenom jedno je takřka jisté: vláda (skoro určitě Sobotkova) do konce roku bude. A od února (zase jednou vítězného) povládne s důvěrou sněmovny. Možná to úplně stačí. S důvěrou lidí se totiž do budoucna stejně moc nepočítá.
