Ministr kultury odvolal nového ředitele Národního divadla v den nástupu. Nejde o Jana Buriana, nejde o Národní divadlo, nejde dokonce ani o vládu bez důvěry či zpupnost "odborníka" Balvína. Z dění ve státní správě se vytratily zbytky racionality. Přestává mít smysl se o cokoli snažit.
Léta se upozorňuje na to, že je těžké hledat kompetentní a schopné ředitele státních kulturních institucí, když jejich setrvávání ve funkci záleží na libovůli a dobrém spánku ministra kultury. Ti se nejen často mění, ale mnohdy se rozhodují podle bizarních impulsů, v nichž těžko hledat logiku. Stále méně lidí má chuť se do takových podniků pouštět. Dnešním nepochopitelným krokem Jiřího Balvína však dosavadní absurdní praxe vygradovala do neskutečných rozměrů. Balvín překonal legendární krále zpupnosti Jandáka a Štěpánka i "procesní" Alenu Hanákovou.
Národní divadlo je na nestandardní odvolávání ředitelů zvyklé. Dokonce i na to, že se tak obvykle děje zkraje podzimu, tedy na začátku sezony (jako se stalo před rokem Ondřeji Černému a v roce 2006 Danielu Dvořákovi), nebo dokonce o divadelních prázdninách, což je případ Jana Buriana. Vždycky z hodiny na hodinu a bez udání důvodů.
Vyjednávání s Janem Burianem probíhala dlouho, šlo o kandidáta, na němž se shodovala odborná veřejnost, výběrová komise i politická reprezentace. Rozhodnutí padlo v lednu a těch několik měsíců Buriana naplno věnoval přípravě nástupu do funkce. Vybral třeba kompletní vedení opery. S tím vším je konec.
Chtěl bych vidět toho blázna, který si s Balvínem podá ruku a na volné místo si sedne. A možná ne s Balvínem, ale s kterýmkoli dalším ministrem kultury v kterékoli další vládě. Kdysi platilo, že zaměstnání ve státním je symbolem jistoty. V dnešní České republice je to ruská ruleta.
