Očima Martina Hekrdly
Volby 2013. Důležitá zpráva

Ti, kteří tvrdí, že k letošním volbám je nutné přímo napochodovat, abychom "skočili z říše nutnosti do říše svobody" (Karel Marx) anebo - a tohle se hlásá asi nejčastěji - naopak zamezili "cestě do otroctví" (Friedrich von Hayek), poněkud přeceňují výběr 200 poslanců z pouhých 6000 "položek" na partajních kandidátkách. Epocha se o víkendu lámat nebude.

Anarchisté nejspíš přehánějí, mají-li za to, že "kdyby volby mohly něco změnit, dávno by byly zakázány". Faktem však je, že "přelomová" volební klání, jimiž se strašíme povrchním listováním v učebnicích dějepisu, vždy už vlastně jen ratifikovala skutečný stav věcí; hlasy voličů tento stav nemohly změnit a byly jím - bezděčně i vědomě - determinovány.

Pouhá pěna voleb

Podstatné také bylo, na jakém výkladu vůle voličů se ekonomické, politické a kulturní elity - za zavřenými dveřmi a "v studené parádě kožených křesel" (Karel Kryl) - po volbách dohodly, a to i proti vůli a skoro vždycky proti zájmům většiny voličů. Není pravda, že Hitler se dostal k moci v demokratických volbách, jak se často bůhvíproč zdůrazňuje; konzervativní elita se naopak rozhodla posunout tohoto pěšáka otřeseného společenského (ne)řádu do říšského kancléřství až poté, kdy volební urny signalizovaly úbytek podpory pro NSDAP.

Volby 1946 v Československu, v nichž KSČ získala zhruba 40 procent hlasů, byly jen jednou z řady událostí na již "obsazeném" terénu. Nemusely zde nutně parkovat tanky Rudé armády. Stačila v hlavách lidí pevně "zaparkovaná" zkušenost s hospodářskou krizí 30. let, mnichovskou zradou západních mocností, rychlou fašizací pomnichovské republiky, ponížením okupace a ovšem také dojmem ze "světla od Východu", které se do tunelu našich dějin zařízlo jako břitva. Také proto mohl únorový převrat 1948 začít jako banální vládní krize a strůjci epochálního přelomu si mohli dovolit přepych formální ústavnosti i "politického pluralismu" v "obrozené Národní frontě". Volby jsou jen pěnou historických veletoků.

Není však také radno - po zařazení do náležité třídy jevů - volby v současné liberální demokracii podceňovat. Stojíme i letos před variantami, které můžeme a musíme posoudit, abychom pak k urnám přistoupili "uvědoměle" (říkávalo se dříve, před totální profanací tohoto slova), čili (řekněme raději dnes) s nezbytnou minimální příčetností.

ANO, VeVerky 2

1. Nevšímejme si - my všichni, ať už z levého či pravého elektorátu - toho, co političtí lídři nyní říkají o subjektech (ne)myslitelných pro povolební spolupráci, ba i o své touze po opoziční roli. Nic z toho nemyslí vážně. Pravice sní o tom, že v pátek a v sobotu zopakuje nečasovský slepenec ODS, TOP 09, VV, přičemž posledně jmenovaný a navždy již chybějící článek řetězu míní samozřejmě nahradit: například lidovci, přeskočí-li KDU-ČSL sněmovní laťku, nebo klidně i babišovci, jejichž parlamentní působnost je jistá. Pravice tak učiní se stejnou lehkostí, s jakou už zalepila díru v koalici "sanitární" stranou LIDEM. ANO,to chtějí. A nemění na tom nic rozechvělé "ne" Miroslavy Němcové a prostořeká "protivládní" mluva Andreje Babiše, jenž nyní tak pozorně naslouchá lidu. Udělají pro tuto staronovu vládu cokoli a ze dne na den ji zdůvodní "zájmem země" i vůlí voličů, kteří přece opět "rozdali karty".

Tento "ideální" výsledek by byl pro nespokojenou společnost pravděpodobně velmi demoralizující. Vládnoucí garnitura by se mohla spolehnout, že bude utlumena i aktivita "ulice", včetně odborů, činnost nezávislých iniciativ i normální "občanské" příprava k dalším volbám, ochota se jich vůbec zúčastnit a jakkoli se "věcmi veřejnými" zabývat.

Systémová "národní fronta"

2. V případě nepříznivé volební aritmetiky je alternativou ke staronové vládě - pro pravici ideální, pro levici a občanskou společnost ničivé - varianta jiná: zatažení ČSSD do jakési liberálně konzervativní "národní fronty" proti "nesystémovým" stranám, především proti KSČM. Mezi nesystémové subjekty bude v tomto případě nadále zařazováno i hnutí ANO 2011 a současná kritika Babišovy teze o "řízení státu jako firmy" bude neustále oprašována (a to i přesto, že pravice, ale i sociální demokracie, dlouhodobě rády hlásají, že ideologie se přežily a stát je třeba spravovat racionálně, takříkajíc technicky). Lídři ODS - Martin Kuba i Miroslava Němcová - tuto variantu jakési supervelké "systémové" koalice veřejně deklarují již nyní. Pilně na ní pracuje zvláště TOP 09. Karel Schwarzenberg provádí dokonce sebekritiku své strany ("poučili jsme se z některých chyb") a lísá se k levici ("měly by být korekce systému týkající se postižených, důchodců a tak dále"). A letáky TOP 09 se CHLUBÍ, že Česko se vyznačuje rovnostářstvím, které faktický vůdce strany Miroslav Kalousek dlouhá léta KRITIZOVAL.

Je zřejmé, že tato supervelká koalice, "v nichž musí vždycky každá strana ustoupit a přijmout kompromis" (Schwarzenberg) byla by pro ČSSD rovněž demoliční. Sociální demokraté musejí i ve svých jednobarevných většinových vládách činit četné kompromisy s ekonomickou realitou (a jejími, nikým nevolenými inspicienty) v domácí, evropské a globální rovině. Činí-li tak v polopravicových vládách, mohou se sice vymlouvat na "neochotu koaličních partnerů", ale z praktické politiky potom fakticky mizí všechny body levicového programu. A zrychleně i důvěra v "zavedené" politické strany bez rozdílu.

Průzkum terénu

3. Jsou-li tyto volby charakterizovány potřebou změny či změn, které by většina Čechů ráda hmatatelně a pozitivně pocítila v každodennosti "domácího provozu", lze reálné možnosti takového "přelomu" prověřit jediným způsobem: tím, že voliči umožní levicovou vládu, nejspíše jednobarevný kabinet ČSSD s podporou KSČM. Protože zemanovci (SPOZ), kteří se k této variantě rovněž přihlásili, pravděpodobně zůstanou mimo sněmovnu, mají aktivní občané shromáždění pod "fanglí změny" jedinou možnost: volit ČSSD nebo KSČM. Kdo tak neučiní, kdo zvolí abstenci, vydá se "třetí cestu" anebo zahoruje pro "skutečnou změnu" nějaké pidistrany, zvolí opak změny: status quo. Neříkám, že je to špatné, říkám jen, že to tak je.

Jednobarevná vláda ČSSD s podporou KSČM měla by - kromě politicky hladkého rozhodování - ještě aspoň dvě výhody. Sociální demokraté i komunisté by se konečně museli vynořit z domácího krtince a myších sporů o kus sýra ve spíži a rozhlédnout po světě. Definovat jeho fungování, výšku jím stanovených mezí i slabá místa v hradbách, těhotných možností průlomu. Taková rekognoskace terénu nezaškodí...

My ostatní pak na vlastní oči uvidíme, zda nejde jen o růžovou schránku na plané naděje a o sytě rudý pytel na protestní hlasy uražených a ponížených Čechů. Ukáže-li se, že právě tak tomu bohužel je, uvidíme dál to nejpodstatnější: zda s tím jsou ti i oni schopni - a doopravdy ochotni - něco udělat. A to by byla ta opravdu důležitá - možná nejdůležitější - zpráva, kterou by volby 2013 všem dobrým rodákům přinesly.