Dálniční známky zřejmě podraží pro osobák na 1800 korun ročně. Už to tak vypadá. O tři stovky. Ministerstvo dopravy přichází se složitou konstrukcí, jež má zdražení vysvětlit: jde o zlevnění, jenže to zlevnění pro stát znamená zdražení pro majitele vozu, který trpí obsedantní touhou jezdit po dálnici.
Vtip je v tom, že doprava chce z Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) udělat nejdřív státní podnik, a pak akciovku. Díky tomu ovšem cena dálniční známky (a taky cena mýtného) nabobtná o daň z přidané hodnoty. Píše o tom MF Dnes.
Samo sebou má proměna ŘSD bohulibý cíl: zprůhlednit a zlevnit stavbu a správu českých dálnic. U nás má vždycky každý krok vlády stejný cíl, tedy zlevnit, zprůhlednit, odkorupčnit. Výsledek však bývá přesně opačný. Stavba silnic nejspíš nezlevní, jen můžeme u nás v Česku s velkou jistotou předpokládat, že lukrativní obor ovládnou předem dohodnuté skupiny, firmy, kmotři. Nás, kteří řídíme nefiremní osobák, to přijde na tři stovky ročně.
Většina držitelů dálniční známky neplatí DPH. Na plátcích DPH pak má stát vydělat dalších 600 milionů korun. Ušetřit má též na tom, že bude moci najímat kvalitní lidi a slušně je platit. Dnes ŘSD najímá právníky-soukromníky a stojí to majlant. Akciovka by vydělávala na mýtu a známkách a peníze by konzumovala přímo na opravu a stavbu dálnic...
Zní to rajsky: zjednodušení, zlevnění (nikoli pro nás). Jenže kupodivu ŘSD nezanikne, dál se bude draze starat o silnice I. třídy (5800 kilometrů), kde se mýto neplatí a kam dálniční známku nepotřebujete.
Odtud můžeme tušit, že vbrzku budou mýtem zatíženy i tyto silnice- a poté skončí taky v té průzračné akciovce. Je to zkrátka všecko pořád lepší, víc do toho všeho vidíme a učíme se chápat, že zdražení = zlevnění.
