Podle dopravních statistik u nás přišlo k 31. prosinci 2009 o řidičák 24 212 motoristů. V daném případě je slovo motorista genderově v pořádku; zdrcující většina vybodovaných byli muži, tedy řidiči, motoristé: 95,3 procenta. Žen, tedy řidiček, motoristek, na rok nesmí jezdit jen 4,7 procenta, dvacetkrát méně.
To je dost drsný úder na solar plexus mužské silniční nadřazenosti. Natvrdo řečeno jezdí muži dvacetkrát hůře než ženy. Bráníme se tomu obvykle tvrzením, že „pravidla jsou příliš přísná" a my „nejezdíme hůř, ale jen riskantněji, protože jsme prostě techničtí typové". Jenže fakta jsou fakta. Nepomůže ani podezření zarytého misogyna, že „ženské to prostě s policajtama umí". Dvacetkrát víc vybodovaných je prostě dvacetkrát víc vybodovaných.
My, muži, vnitřně tušíme, že ženy jezdí lépe. Sice se vždycky hrneme za volant se slovy „hele, radši pojedu já", jako že to tak bude BEZPEČNĚJŠÍ, ale dobře víme, že opak je pravdou, a mnohdy si raději dáme skleničku, aby žena musela jet a nešlo to jinak.
Pak ovšem nastává koncert. Muž-řidič jako spolujezdec ženy-řidičky často projde jakousi proměnou v lektora autoškoly. „Musíš vjet do každý díry?" „Tys ten výmol neviděla? Víš jak to auto trpí?" Nebo: „To pojedeme za tím traktorem celej den?" Případně: „Jak se od toho hovada můžeš nechat vytlačit? Zatrub na něj aspoň! Tak zatrub sakra!!!"
Je dost možné, že velká část oněch necelých pěti procent případů, při nichž ženy nasbíraly dvanáct bodů, pochází ze situace, kdy vedle šoférky seděl mírně namazaný muž-lektor, muž-Fittipaldi, muž-bůh-pomsty.
Na internetu kolují všelijaká řidičky hanící videa. Nejběžnější je, jak se vůz řízený šoférkou (obvykle blondýnou), marně snaží zaparkovat. Blokuje dopravu a nakonec to nějaký proplešlý padesátník nevydrží, vyletí ven a na první pokus auto té dámy zaparkuje. Kupodivu po internetu nekolují videa, na nichž muž jede sto dvacet po vesnici a „navaří" do zdi stojící v zatáčce, načež ho do tepla odváží vrtulník. O takové záběry je nouze.
Ideální stav na silnici zřejmě nastane, až se my, muži, většinově vybodujeme a volantů se chopí ženy, jež mají na hony daleko do Elišky Junkové či Emersona Fittipaldiho. Vozy budou sice nepořádně, nakřivo, neúsporně zaparkovány, ale počet smrťáků klesne pod sto za rok a přejít silnici po přechodu nebude dobrodružství, jež připomíná cestu Old Shatterhanda mezi kmen Siouxů.
Ilustrační foto: Jan Schejbal, archiv Týdne
