Abychom dali jasně najevo, že kvůli nám se tunel Blanka dolovat nemusel, přihlásili jsme se v nadaci ke kampani Do práce na kole. Jak známo, zmíněná stavba proměnila severní předpolí Pražského hradu, kde máme tu čest najímat si kanceláře (Jelení 9, tramvajová zastávka Brusnice), v nejohyzdnější místo v Česku. A kdo tvrdí, že až auta zmizí pod zem, promění se víko tunelu a jeho okolí v zelený ráj, setsakra se plete.
Z každé počítačové vizualizace (a ty budoucnost ještě notoricky romantizují) je vidět, že na povrchu se opět plánují čtyřproudé silnice, byť tu a tam přibude semafor a přechod, nějaký ten strom či záhonek.
Pro ilustraci: peníze utopené v tunelu Blanka (37 miliard korun) by pokryly současný rozpočet Nadace VIA (15 milionů) na 2467 let. I proto budeme celý květen šlapat jako o život. Máme k tomu dva pětičlenné oddíly a minulý týden jsme se bavili vymýšlením jejich názvů. Vycházeli jsme z konstrukce jízdního kola a jeho příslušenství, brali ohled i na ženský a mužský prvek: Hustilky, Ventilci, Dušičky, Řidítka, Svítilny, Pedálové, Gumy... Jak vidno, v každém českém slově se skrývají dvojsmysly a jinotaje, hodně hlasů získal i název Zvonky štěstí. Nakonec vysíláme do ulic Ukradené ventilky a Rychlé brzdy, jmenovitě Adélu, Kristýnu, Lucii, Markétu, Petru, Renátu, Jirku, Marka, Ondřeje, Štěpána. A slíbili jsme si, že to budeme brát radostně, ale i odpovědně, takže helmy nutné. Viď, Táňo? Nejbližší vědí, že naše drahá kolegyně před dvěma roky právě kvůli odložení helmy v nepravou chvíli málem přišla o život (bez přehánění). Nyní už helmu svědomitě nosí, takže jsme jí k nedávným šedesátinám přidali ještě svítilnu pro bezpečnější noční jízdy.
Nedělám si iluze, že kola mohou významněji snížit počet automobilů, nota bene v Praze. Dnů s vhodným počasím je tu sotva třetina v roce, na kočičích hlavách povolují šroubky i nervy, nevraživí řidiči a absurdní systém cyklostezek také zrovna nelákají do sedel. Bicykl v metropoli, to je hlavně adrenalin a styl (v některých případech až určitá ideologie), nicméně mohu potvrdit, že občas může kolo fungovat i jako efektivní dopravní prostředek. 
Stalo se mi mnohokrát, že stačil letmý pohled na hodiny a věděl jsem, že jestli chci sedět na poradě včas, místo dobíhání tramvaje se musím spustit z Břevnova na Příkopy s prstem na zvonku. Cesta, která pomocí "socky" a chůze trvá až čtyřicet minut, se takhle dá zvládnout - za cenu pohoršených pohledů chodců i motoristů - v polovičním čase. Lepší je pochopitelně nespěchat, pak se Praha může proměnit v nejbáječnější místo na Zemi - když je na trase třeba rozkvetlý park či vltavské nábřeží, anebo když člověk cestou domů opře kolo o kiosek s nápoji, sundá helmu a s kelímkem v ruce pozoruje okolní cvrkot...
Necelé dvě tisícovky lidí z Prahy, Brna a Liberce, kteří se přihlásili do akce Do práce na kole (pořádá ji iniciativa Auto-Mat), dopravními statistikami nepohnou. Mohou však ostatním ukázat, že jezdit na kole je normální a zábavné, případně inspirovat (rozuměj přitlačit) politiky a úředníky k tomu, aby nezanedbávali vylepšování podmínek pro rozmach městské cyklistiky. Každopádně už uklízíme dvůr od harampádí, abychom měli kola kde zaparkovat, ke slovu přijde i zdejší vymoženost, kumbál se sprchou. Trochu nám to zvedne spotřebu teplé vody, ale připadá nám to rozumnější než lít peníze do nejdelšího městského tunelu v Evropě (6328 metrů).
Seriál Marka Šálka vychází každou středu.
