Přinášel pravdu a lásku, ovšem ne každý o demokracii stál. Miliony očí teď uronily slzu, v milionech dalších očí se zalesklo něco potutelného.
Nedělní večer jsem strávil v ostravském výčepu Nashville, což je někdejší hornická harenda Severka. Místo upocených havířů z blízkých dolů Jindřich a Vítězný únor, kteří tady splachovali uhelný prach, už tady ale posedávají jen horničtí penzisté. A s nimi gambleři, Romové, nezaměstnaní, "agenti s teplou vodou" všeho druhu a tu a tam i nějaký místní umělec, protože tenhle podnik nikdy nespí.
"Zemřel největší český člověk," zakřičela v neděli na celý podnik známá ostravská multimediální umělkyně a performerka Denisa Fialová. A tady jsou odpovědi ze sálu:
"Ten chuj?"
"Kdyby to nebyla baba, tak bych ji sejmul!"
"Toho k**** není škoda!"
"Pi**** zje***."
"Na televizu se včil kvuli Havlovi neda divať."
Havel je pro většinu osazenstva viníkem frustrace, ve které skoro všichni přítomní trvale plavou. A nedělám si iluze, že to v podobných podnicích v Ostravě, Orlové, Karviné či Havířově vypadalo v neděli jinak. Tihle lidé nestáli o žádné cinkání klíči, o svobodný tisk, o shromažďovací právo… Na šachtě brali v roce 1989 deset tisíc korun, v železárnách pět. Topili se v penězích a dovolenou trávili v závodních rekreačních střediscích v Bulharsku. Pak podle nich právě Havel v roce 1994 zavřel poslední ostravský uhelný důl. A Nová huť s Vítkovickými železárnami propustily dohromady dalších dvacet tisíc zaměstnanců. Kolečko pracák - rekvalifikace - chvilková naděje v nové práci - a opět pracák - sociálka se roztočilo. Navíc dědičně. "Tatu Havel připravil o robutu a já už nikdy nikde nerobil. Havel to tu všecko zkurvil," nechává se slyšet pětadvacetiletý kluk nad pivem.
Poslouchám tu tsunami nadávek na milovaného Havla, kvůli kterému jsem byl v březnu 1989 vláčen po vyšetřovnách StB, neboť jsem tehdy sepsal jakýsi protest proti Havlově uvěznění. Jméno Havel v těch časech v Ostravě téměř nikdo neznal a většina ho ani poznat nechtěla. Tohle město bylo dobře placenou oporou bolševismu a dnes je ztělesněním nostalgie po starých zlatých časech. Sympatické ovšem je, že ti nasraní chlápci z výčepu Nashville nadávají na Havla bez servítků. Prostě svého prezidenta "nemuseli" a vlastně ho vůbec nepovažovali za svého prezidenta. Něčím jsou mi teď najednou mnohem bližší než nejrůznější "nažehlenci", kteří se od neděle nakrucují v televizi a chvástají se, jak je Václav Havel celý život okouzloval a inspiroval. Přitom mnohým z nich lezl krkem asi podobně jako těm opilcům z ostravského Nashvillu.
