Potvrzeno. Upálení Jana Palacha nebylo před čtyřiceti lety aktem zoufalce, ale promyšleným protiúderem po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Svědčí o tom nová fakta, která odhalil historik Petr Blažek.
Měla to být partyzánská akce jako z učebnice. Když Jan Palach začátkem roku 1969 přemýšlel, jakou zvolit formu protestu proti násilné okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy, zalíbila se mu nejprve myšlenka na ovládnutí sdělovacích prostředků.
"Je jasné, že izolovaná akce studentstva, ať už demonstrace, či stávka, je neúčinná. Navrhuji proto akci, jež se na první pohled může zdát bláznivá. Namísto nějaké demonstrace se mi jeví jako účelnější a efektnější obsadit rozhlas a vysílat výzvu ke stávce za zrušení cenzury," horlil tehdy dvacetiletý vysokoškolák.
Výzvu si schovala StB
Jeho návrh se dochoval v pátracím svazku Státní bezpečnosti, která ho zabavila v červenci 1970 při prohlídce archivu Univerzity Karlovy. A nyní jej objevil historik Petr Blažek, někdejší pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy připravuje ke 40. výročí smrti Jana Palacha vzpomínkový sborník.
"Nová zjištění jen potvrzují fakt, že Palach byl běžný člověk, jehož smysl pro spravedlnost byl však velmi rozvinutý. Ukazuje se rovněž, že podobu protestu zvažoval delší dobu, že nešlo o skutek v okamžitém afektu. Svými činy chtěl navázat na odkaz Palackého či Masaryka, které považoval za své vzory," popisuje Jakub Jareš, jeden z editorů sborníku Palach ´69.
Inspirace z Vietnamu
Zmíněnou výzvu k obsazení Československého rozhlasu adresoval Palach předákovi studentské opozice Lubomíru Holečkovi. Ten však nereagoval. To ve spojitosti s neúčinnými stávkami přivedlo Jana Palacha k mnohem razantnější formě protestu proti "utahování šroubů" a počínající letargii spoluobčanů.
A 16. ledna 1969 svůj cíl uskutečnil. Před Národním muzeem se polil hořlavinou, škrtl zápalkou a rozeběhl se směrem dolů po Václavském náměstí.
Zatímco v Evropě bylo sebeupálení na veřejném prostranství zcela výjimečným aktem, ve světě byly obdobné případy známé. Sám Palach se inspiroval činy buddhistických mnichů z Vietnamu, kteří se takto radikálně vymezovali proti potlačování náboženských svobod.
Stejně jako oni chtěl mladík otřást šokujícím skutkem veřejností natolik, aby se vzmohla na masovou podporu jeho požadavků. Prim v nich hrály vymoženosti, o něž občané Československa po srpnové invazi přišli - tedy především svoboda projevu.
Foto: profimedia.cz
