Předseda SPD Tomio Okamura uspěl u Ústavního soudu (ÚS), jeho žalobu kvůli přezdívce Pitomio používané redakcí Reflexu musí znovu řešit Městský soud v Praze. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl jakýkoliv člověk, včetně veřejně činných lidí, v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňován, stojí v nálezu zpřístupněném na webu soudu. Okamura rozsudek přivítal.
"Média, mnohdy označovaná za 'hlídacího psa demokracie', musí respektovat její principy a základy, na kterých stojí, zejména úctu k základním právům každého člověka, především k jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a k ochraně jeho jména, jakož i politický pluralismus a otevřenost demokratické společnosti," rozhodl senát ÚS se zpravodajem Radovanem Suchánkem.
Úlohou médií je pravdivě informovat o věcech veřejných a umožnit široké veřejnosti utvářet si vlastní názor. "Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany," míní ÚS.
"Vítám rozsudek Ústavního soudu, protože nakonec alespoň Ústavní soud potvrdil, že se máme v České republice k sobě chovat slušně bez toho, abychom si vulgárně nadávali," řekl Okamura. V pořádku je podle něj tvrdá argumentační debata, měla by ale být v rámci mezí slušnosti. "Novináři si nemohou dovolit sprostě komukoli nadávat jenom proto, že za to dostali zaplaceno nebo protože toho člověka zrovna nemají rádi," dodal.
Okamura spor vedl s vydavatelem Reflexu, což je nyní nakladatelský dům Czech News Center. Nakladatelství se muselo na webu omluvit za dva materiály, ale Okamura nevysoudil odškodnění, navíc justice v obecné rovině připustila možnost použít přezdívku Pitomio v rámci oprávněné kritiky.
K nejvyššímu soudu
Sporné články vycházely v Reflexu v roce 2013. V říjnu téhož roku se podnikatel Okamura stal poslancem za Úsvit přímé demokracie. Momentálně je místopředsedou Sněmovny a předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Případem se zabýval i Nejvyšší soud. Ve svém rozhodnutí uvedl, že na zkomolení jména a jeho spojení s hanlivým výrazem je nutné pohlížet podobně jako na kreslenou karikaturu, která zveličuje, přehání a ironizuje, jen místo jména pracuje s podobou. Pokud stojí na reálném základě a nepřekračuje meze přiměřenosti, je přípustná.
Podle ústavní soudců se ale justice nezabývala kauzou dostatečně, nezohlednila některé okolnosti, nedostatečně odlišila skutková tvrzení od hodnotících úsudků a kritiku jednotlivce od kritiky jeho názorů a postojů. ÚS také zdůraznil, že pro jednotlivce má hluboký osobní význam, aby jeho jméno nebylo komoleno, zvláště pak do podoby evokující hanlivé označení.
