On-line chat s Evou Kantůrkovou

Zdá se vám, že na obrazovkách našich televizí je příliš mnoho násilí? Vadí vám, že je Eva Kantůrková shovívavá k čínskému režimu? Tato členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, spisovatelka a bývalá disidentka se zúčastnila našeho on-line rozhovoru. Její odpovědi čtěte zde:

Eva Kantůrková je česká prozaička a scenáristka. Pochází z literárně založené rodiny. Otec byl novinář a matka spisovatelka. Má dva syny z prvního manželství Ivana Šterna (*1949, ekonom) a Jana Šterna (*1953, Ing., publicista).

Pracovala nejprve jako novinářka. Po ukončení studia filozofie a historie na Filozofické fakultě UK v roce 1956 pracovala do r. 1958 pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury; poté se věnovala literatuře. Byla členkou KSČ a angažovala se v Pražském jaru; v roce 1970 ze strany vystoupila, ocitla se na seznamu zakázaných autorů a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích.

Podepsala Chartu 77, jíž byla od 6. ledna 1985 do 7. ledna 1986 mluvčí, a i jinak se společně s druhým manželem Jiřím Kantůrkem (1932–1998) angažovala v disentu. Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky. Aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra. V letech 1990–2 za ně byla poslankyní České národní rady.
V letech 1994–6 byla předsedkyní Obce spisovatelů. V letech 1998–2000 byla ředitelkou odboru literatury a knihoven ministerstva kultury. Od roku 2003 je členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Z literárního díla Evy Kantůrkové:
Sbírky povídek Jen tak si maličko povyskočit (1966), Pozůstalost pana Ábela, (1971 n, 1977 Kolín nad Rýnem, Praha 1990), Člověk v závěsu (1977, Kolín nad Rýnem 1988)
Romány: Smuteční slavnost (1967, zfilmováno roku 1968 Zdeňkem Sirovým. Film mohl být promítán až po roce 1989) Po potopě (1969), Nulový bod (1970) Černá hvězda (Kolín nad Rýnem 1982, Praha 1992), Pán věže (samizdat 1979, Praha 1992), Přítelkyně z domu smutku (Kolín nad Rýnem 1984, Praha 1990, roku 1993 podle románu natočil Hynek Bočan televizní seriál), Valivý čas proměn (1996), Záznamy paměti (1997), Zahrada dětství jménem Eden (1998), Nejsi (1999), Nečas (2000)

Historická studie: Jan Hus: příspěvek k národní identitě (samizdat 1986, Praha 1991)
Autobiografie: Památník (1994)

Foto: Lucie Pařízková