Osudy romské rodiny Kroščenových sleduje TÝDEN sedmý rok. Pětačtyřicetiletá Simona je matkou dvanácti dětí, nejmenší dceři je teprve sedmnáct měsíců. Rodina je zoufalá, aktuálně ji soud vyzval k vyklizení bytu. Dva nejstarší synové jsou ve vězení, tři z dcer během roku porodily vlastní děti.
Do romské čtvrti v ostravském Muglinově přichází pošťačka a přináší dopis napsaný ve věznici v Ostravě-Heřmanicích. Přesně touto větou jsem loni začal reportáž o početné cikánské rodině, kterou navštěvuji vždy počátkem roku. Doručovatelka tehdy přinesla psaní od syna Lukáše, který si odpykává trest tři a půl roku. Matku Simonu to tenkrát potěšilo, dnes jí ale pošťačka předává úřední dopis a ten nikdy nevěstí nic dobrého. "Žalovaná je povinna vyklidit byt o velikosti 2 + 1 do 15 dnů od právní moci rozsudku," čte si Simona v rozsudku okresního soudu.
Pak zakroutí hlavou a nevěřícně se zeptá: "Vyhazují nás z bytu?"
"Vypadá to tak," špitnu. Tohle není dopis, to je Jobova zvěst. Nečekal jsem takové drama hned na úvod návštěvy. Neohlášené - nikdy rodině předem neprozradím, který den se zastavím.
5600 korun do tří dnů
O možnosti odvolání není v rozsudku ani slovo. "Nájem platíme poctivě, dlužíme jen něco za elektřinu a plyn," nechápe Simona. Samosoudkyně Radana Vilčová rozsudek stroze zdůvodňuje: "Žalobce se domáhal vyklizení bytu z důvodu ukončení nájemního poměru uplynutím sjednané doby." Snažím se Simoně vysvětlit, že nájemní smlouvu podepsala jen na dobu určitou, kterou majitel bytu neprodloužil. Nechápe. "Jak neprodloužil?"
CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ 21. LEDNA.
