Rozhovor TÝDNE
Pavel Kohout: EU je zázrak mého života

V padesátých letech jsem byl režimní básník, v šedesátých reformista, v sedmdesátých disident a v osmdesátých exulant, říká spisovatel Pavel Kohout. Dnes je pro změnu velkým příznivcem Evropské unie, o níž hovoří jako o "zázraku svého života". V Praze nyní uvádí zapomenutou hru o ráčkování, kterou napsal společně s Václavem Havlem.

Hru Rr jste s Václavem Havlem napsali už před třiačtyřiceti lety. Proč jste se rozhodl oživit ji právě nyní?

V životě by mě nenapadalo hru vzkřísit, kdyby mne neoslovil Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla. Souhlasil jsem, ovšem s tím, že musíme do hry obsadit osobu, jež silně ráčkuje, protože hlavní hrdinou je muž, který se chce z ráčkování vyléčit. Nakonec nám došlo, že ideálním hercem by mohl být Ivan Havel, který vyslovuje jako jeho bratr. Svou roli sehrál brilantně.

Pojilo vás téměř rodinné pouto - Havel se jednu dobu vídal i s vaší bývalou ženou Annou Kohoutovou. Byl to jeden z vašich nejbližších lidí?

Byli jsme úzce spojeni po celá sedmdesátá léta, kdy se Havlův Hrádeček a naše vilka na Sázavě staly hlavními body pomyslné osy, po níž se pohybovaly ohlášené i neohlášené skupiny přátel a známých z řad psanců, kteří se u nás nebo u něho scházeli skoro každý týden. Zároveň jsme přišli na to, že si dokážeme krýt záda. A že to, co jsme si dohodli, platí. Nakonec z toho vzniklo téměř bratrství.

Respektoval jste Havla později také jako prezidenta?

Respektoval, jenže jsem zároveň pochopil, že tím vlastně naše silné přátelství skončilo. Dostal se do situace, se kterou vůbec nepočítal. Byl talentovaný politik, vše se rychle učil. Zpočátku byl i přesvědčen, že může zůstat věrný svým ideálům a pravdě, což se ale ukázalo jako iluze. Brzo pochopil, že k sobě potřebuje cyniky z řad komunistů, jako byl Marián Čalfa. A jakmile se o podobné lidi začal opírat, začaly logicky slábnout i vazby na bývalé přátele. Já jsem jeho postoj víceméně chápal. Pro mne zůstal člověkem, který naši zemi vrátil zpátky do Evropy a do civilizovaného světa rychleji, než by se to bylo podařilo komukoli jinému.

V předchozích volbách jste volil Miloše Zemana. S tím, že právě on je podle vás zastánce evropské integrace. Litujete své volby?

Volil jsem Zemana z prostého důvodu - v nabídce pro mne byl nejmožnější kandidát, mimo jiné jsem vytušil, že mně osobně bližší přítel Karel Schwarzenberg to neustojí zdravotně. K žádné skupině se přitom nehlásím. Husákův režim mě v sedmdesátých letech postupně vyštval z bytu, ze strany i ze všech organizací. Když mě za Charty 77 vyloučil i ze Svazu chovatelů domácího zvířectva, takže náš skvělý jezevčík Edison nesměl plodit, zařekl jsem se v budoucnu vstoupit do jakékoli organizace nebo skupiny. Byl to vlastně nejlepší obrat v mém životě. Nejsem ve svazu spisovatelů v Rakousku ani v Česku, nejsem zkrátka nikde. Jsem sám za sebe.

Proč se dnes podle vás část české společnosti ohlíží po Rusku?

Zázrakem mého života je Evropská unie a zklamáním mého života je Rusko. Myslím si, že vše, co oslabuje Evropskou unii, oslabuje zároveň životní šance příštích pokolení. Že se český prezident vydá občas k Putinovi, pro mě není důležité, protože k němu jezdí skoro všichni vrcholní politici, když potřebují vyjednávat. Čára pro mě leží někde úplně jinde.

CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR S PAVLEM KOHOUTEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 16. KVĚTNA 2016.