Cti svého otce i svou matku, praví se v Desateru. Obdoba pátého přikázání se vyskytuje i v občanském zákoníku, který od ledna vstupuje v účinnost. Prosadil ji konzervativní poslanec Marek Benda (ODS). V zákoníku se ocitlo také právo na štěstí. Další paragraf cituje křesťanského filozofa Tomáše Akvinského.
K nejagilnějším poslancům patřil při projednávání nového občanského zákoníku Marek Benda. Jako katolíkovi mu v části věnované rodině chybělo, že paragrafy zmiňují práva dětí, ale chybí jakákoli zmínka o jejich povinnostech. Už v bibli přitom stojí, že dítě je povinno své rodiče ctít a poslouchat.
"Nakonec jsme napsali, že dítě je povinno dbát svých rodičů a že dokud nenabyde svéprávnosti, mohou vůči němu rodiče volit výchovná opatření, která odpovídají zájmům jeho vývoje. Pak se v novinách objevilo, co to je za hrůzu, protože táta s mámou budou žalovat své čtrnáctileté děti, že neposlouchají a odmítají vysávat," vzpomínal v rozhovoru pro časopis TÝDEN profesor Eliáš.
Benda si za paragrafem stojí, protože podle něj nešlo až tolik o odkaz na Starý zákon. "Pořád se tady mluví jen o právech dětí a povinnostech rodičů, ale o povinnostech dětí se moc nemluví a to se mi nelíbí," zdůvodňoval poslanec. Formulace podle něj slouží tomu, aby se naopak předešlo žalobám nezletilých dětí na jejich rodiče.
Odkaz na křesťanského filozofa Tomáše Akvinského se do kodexu dostal kvůli další katolické političce Vlastě Parkanové (TOP 09). To ona přiměla autora nového zákoníku profesora Karla Eliáše, aby vymyslel novou právní definici pro zvíře. Rakušané dali v roce 1988 do svého zákoníku pravidlo, že živé zvíře není věc. Po nich totéž učinili Němci, Rusové a Švýcaři.
Stejná formulace se objevila i v návrhu z Eliášovy dílny, ale Parkanová se s tím nesmířila. V tom byla zajedno s ochránci zvířat. Osvojila si jejich požadavek, že zákoník má přesně definovat, co to živé zvíře je. "My jsme namítali, že to je hloupost, protože to každý ví. Objevovaly se různé nápady, například že živé zvíře je živý tvor nebo že to je obratlovec. Namítl jsem, že pak bychom byli živá zvířata všichni, co tam sedíme. Ale bylo mi řečeno, že když si to přeje místopředsedkyně sněmovny, nějak se jí vyhovět musí," popisoval vyjednávání profesor Eliáš.
Na tři dni se zavřel do své knihovny. Z díla Tomáše Akvinského vytáhl charakteristiku zvířete jako tvora nadaného smysly. "A napsal jsem, že živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Paní Parkanovou prý potěšilo, kdo je duchovním otcem té formulace. Navíc není jen krásná, jak se říkalo, ale má praktický význam třeba ve vazbě na ustanovení o náhradě škody při poranění zvířete. Takže i práce, která se na počátku jevila jako zbytečná, ve výsledku dává smysl," dodal Eliáš.
Za srdce a duši nového zákoníku považuje Eliáš prvních 14 paragrafů. Také jejich ustanovení vyvolala obří nevoli. "Divoký odpor vzbudila teze, že člověk má přirozené právo brát se o vlastní štěstí. Ale má nám snad stát předepisovat, kde budeme šťastni? Jeden starý profesor se rozčiloval, že neví, co je štěstí. To je pak těžké... V reakci na to jsem v důvodové zprávě podrobně vyargumentoval, proč to v zákoníku je," vzpomínal autor zákoníku.
S důvodovou zprávou si viditelně dal záležet. Při objasňování pojmu štěstí se opírá o řadu autorit. Začíná Demokritem, jenž tvrdil, že zákon může životu lidí prospět, jen chtějí-li oni sami, aby se jim dobře dařilo.
