Autentickou výpověď o české drogové scéně, úplatných bachařích, drogové mafii i elektrošocích a mučení pacientů v psychiatrických léčebnách podal letos padesátiletý Roman Pecha ve své knize Perníková chaloupka. Pervitin užíval a vařil patnáct let.
V devadesátých letech jste dokonce vařil pervitin ve věznici ve Stráži pod Ralskem. Jak to bylo možné?
Měl jsem pověst jednoho z nejlepších vařičů u nás a ta mě všude doprovázela. Ve Stráži jsem byl na cele s romskými mafiány a ti nějak zařídili, že když jsem šel jednoho dne do práce, zahnul jsem místo doleva doprava a tam v malé místnůstce byla připravena laboratoř. Napřed jsem si říkal, že to je v prdeli, že za tohle ještě dostanu nášup, ale prsty mě svědily, tak jsem to uvařil a nazdar. Samozřejmě že mi kousek nechali a z toho jsem měl profit. Vařil jsem takhle asi třikrát, pustili mě k tomu asi po devíti měsících, které jsem si odseděl z osmnáctiměsíčního trestu.
Jak to vypadá ve věznicích dnes?
Dneska je to jednodušší. Kdo má ve vězení peníze, může si koupit všechno, bachař vám klidně donese na celu litr ginu nebo jiný chlast. Pervitin i jiné drogy, cokoliv. Tak to alespoň slyším od lidí, kteří se vracejí z vězení. Všechno je tam jen otázka poptávky a nabídky.
*Jak vypadala drogová scéna v Československu na konci komunismu?
*Jak byla v té době zneužívána psychiatrie? A proč byl pobyt v blázinci často horší než v kriminále?
*Jak dlouho trvalo po "sametové revoluci" polské drogové mafii, než začala na Ostravsku kontrolovat trh s pervitinem?
*Jak se Pechovi podařilo vrátit se po patnácti letech závislosti do normálního života?
Odpovědi na tyto otázky a celý rozhovor s Romanem Pechou, autorem knihy Perníková chaloupka, najdete v nejnovějším čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 16. prosince.
