Studená válka, jak jsme ji znali, se nevrátí, ale soupeření mezi Západem a Ruskem pokračuje a nabývá nových forem. Třeba v kybernetické oblasti. "Pokud se budeme chovat jako beránci, vlci nebudou naše beránčí chování dlouho respektovat," říká generál Petr Pavel, předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance.
Americké ministerstvo obrany uvedlo, že NATO znovu začalo klást větší důraz na odstrašování protivníků. Co to znamená?
Aliance byla od počátku postavena především na odstrašování. Nebylo sice smyslem všechny okolo vyděsit k smrti, nebo se dokonce stát agresorem. Primárním cílem bylo předejít nutnosti kolektivní obrany věrohodným odstrašením všech případných protivníků. Na tom se od té doby nic nezměnilo, jen na to byl kladen menší důraz. V době, kdy se rozpadl Sovětský svaz a Varšavská smlouva, zmizel hlavní nepřítel Aliance. Jenže hrozby nezmizely, jen se transformovaly. Po určité době se začalo Rusko znovu projevovat jako bezpečnostní hrozba, objevil se terorismus, extremismus. Aliance v uplynulých letech kladla mnohem větší důraz na partnerství. Jenže právě se vzestupem Ruska a dalších aktérů, kteří mají nezanedbatelné vojenské schopnosti, se znovu dostala do popředí nutnost vojenského odstrašení.
Hrozí Evropě válka?
Veškerá opatření přijímá Aliance tak, aby nebyla konfrontační. Vždycky jsou reakcí na nějakou agresivnější akci. Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že rozmístění jednotek NATO v Pobaltí donutilo Rusko k vojenským opatřením. Podívejme se ale zpětně, jak to ve skutečnosti bylo, jaká byla geneze. Nejdříve Rusko anektovalo Krym a rovněž intenzivně podporovalo separatisty v Donbasu na východě Ukrajiny. Až potom se Aliance rozhodla reagovat. A přijala takové kroky, jež nepovažuje za konfrontační. Zatímco na straně Ruska se vytvářely nové divize a brigády, na alianční straně šlo o čtyři uskupení na úrovni praporu, tedy výrazně pod ruskou úrovní. Několikrát jsme na vojenské i politické úrovni projednávali, jaká by měla být přiměřená odpověď, a zůstali jsme u této velice umírněné reakce, která neměla být ani tak vojenským odstrašením, jako spíše výrazem politické vůle nedopustit žádnou agresi vůči členskému státu NATO.
Alianční vojáci v Pobaltí, nové ruské divize na hranicích. Není to nová forma studené války?
Myslím, že studená válka, jak jsme ji znali po několik desítek let, se nevrací. Na druhou stranu se soupeření neustále vyvíjí a nabývá nových forem. Dnes se hodně používají výrazy jako hybridní, kybernetická nebo informační válka. Právě to jsou projevy nového soupeření, jistá forma strategického soupeření. Odehrává se v jiných rovinách, které nejsou tak zmapované, jako tomu bylo během studené války například u konvenční armády nebo u jaderných zbraní. V té době bylo jasné, jaké síly jsou na obou stranách, jaká opatření přijmout, aby se riziko konfrontace snížilo. Jenže informační, kybernetický prostor ještě zdaleka zmapován není, nejsou ani stanovena pravidla hry, aby bylo jasné, co je přípustné, a co už nikoli. Je to zatím forma neregulovaného soupeření. Musíme na to reagovat, abychom nezůstali zranitelní. A musíme znovu posilovat některé naše schopnosti, jež byly dříve odsunuty do pozadí, jako jsou obrněné síly, letectvo, zpravodajství. Je zřejmé, že naši případní protivníci nebo konkurenti tyto prostředky mají a neváhají je použít. Pokud se budeme chovat jako beránci, vlci nebudou naše beránčí chování dlouho respektovat.
