Je to nepříjemná pravda: pokud jde o diagnózu zažívacích potíží českého nemocničního systému, mají pravdu všichni. Jestliže ministr zdravotnictví tvrdí, že tlak lékařů je nemístný, protože v březnu způsobí akutní problém, který postihne pacienty, má pravdu. Jestliže lékaři tvrdí, že český systém trpí chronickou chorobou, kterou nikdo neléčí a oni už toho mají dost a chtějí odejít, mají také pravdu.
Pokud lékaři zároveň poukazují na to, že mají nízké tabulkové platy, tak i v tom mají pravdu. Jestliže jejich platové požadavky kritici označí za nemravné, protože soudní čekatelé nebo učitelé jsou na tom stejně, pak i to je pravda. A pravda je i to, že vzájemným osočováním se nic nevyřeší.
Hlavní problém - peníze - je bohužel umocněn tím, že zaznívá v době, kdy se Česko snaží šetřit. Na státní platy má jít v letošním roce o deset procent méně a zrovna v tu chvíli si doktoři vzpomenou, že chtějí mzdy naopak zvýšit. Jako argument, který má podtrhnout nemravnost jejich naléhání, zní opakovaná mantra: průměrný plat českého lékaře se pohybuje mezi 45 000 až 50 000 Kč. Jedná se sice o částku, v níž se odrážejí přesčasy, jenže ty se přece najdou v každé profesi. Mají tedy nespokojení lékaři ke své nespokojenosti skutečný důvod?
Plat nemocničního lékaře - pokud je zřizovatelem zařízení stát či kraj, což je drtivá většina případů - se řídí mzdovými tabulkami. Nástupní plat začínajícího lékaře jen lehce přesahuje 18 000. Po složení atestace dosáhne na necelých 23 000. Přesčasy sice dokážou jejich skutečný příjem vyšroubovat na zmíněných 45 až 50 tisíc, ale je zřejmé, že na kolejích, které vymezuje zákoník práce, to povážlivě skřípe.
Ostatně nedobrých platových podmínek českých lékařů si všímají i německá média. Jeden příklad za všechny - Deutsche Welle, 20. prosince 2010: „Česká republika čelí hluboké krizi ve zdravotnictví. Tisíce doktorů hrozí, že skončí kvůli nízkým platům. Nástupní mzda začínajícího lékaře totiž činí zhruba tolik, kolik bere zaměstnanec v McDonald's."
V bouřlivé atmosféře děkování a odcházení se to nerado připomíná, ale připouští to i ministr zdravotnictví Leoš Heger: když se v prosinci dohadoval s pardubickým hejtmanem Radkem Martínkem, ani jeden z nich nezpochybňoval, že mzdy doktorů jsou nízké. Navzájem se „jen" obviňovali z toho, kdo za to může. Stát, který posílá málo peněz? Nebo kraj, který nemocniční péči špatně organizuje?
A tak se přirozeně dostává ke slovu neviditelná ruka trhu, přesněji řečeno čeští lékaři pošilhávají za hranice po výnosnějším uplatnění a německé nemocnice, kde začínající doktor bere v průměru zhruba 3700 eur (92 500 Kč), o ně stojí. Což je další pravda nepřehledného případu, která ale na rozdíl od nevěcného obviňování z vydírání či naopak dlouhodobého přehlížení hraje poměrně podstatnou roli.
