Téma TÝDNE
Policejní divadlo s armádní asistencí. Vojáci v ulicích teroru nezabrání

Více než pět set vojáků už měsíc pomáhá policistům s ochranou českých měst před terorismem. Působí efektně, ale útoku by nejspíše stejně zabránit nedokázali.

Mezi "obyčejnými" civilisty vyhlížejí skutečně impozantně. V maskáčích, baretech, těžkých botách a především se samopalem přes prsa - už by stačilo jen zamířit a stisknout spoušť. Vybraní vojáci z elitních útvarů už měsíc brázdí ve společných hlídkách s policisty ulice Prahy, Brna a Ostravy. Vláda tím reagovala na teroristické útoky v Bruselu. O nasazení armády rozhodla 22. března večer. A už následující den ráno se ve třech městech objevili první vojáci s páskou "Policie" na rukávě.

Jsou na letištích, na frekventovaných železničních a autobusových nádražích, vybraných stanicích metra nebo v nákupních centrech. Prostě tam, kde se vyskytuje hodně lidí. S jejich působením panuje na oficiálních místech spokojenost. "Dosud nenastaly žádné obtíže a veřejnost na přítomnost vojáků reaguje převážně kladně a s plným pochopením a uznáním pro jejich práci," říká mluvčí generálního štábu armády Jan Šulc.

Tak růžové to ovšem není, jak ukázala malá anketa TÝDNE mezi Pražany. "Necítím se zrovna bezpečně, když potkám hlídku se samopaly," říká dvaadvacetiletá studentka Alena, která se setkává s patrolami především v metru. "Přijde mi to jako prázdný tyjátr, když se tady jednou za čas projdou, tváří se jako ostří hoši a zase jdou dál," podotýká pětatřicetiletý podnikatel Milan. A jeho kolegyně, čtyřicetiletá Lenka, dodává: "Vláda asi nějak na terorismus reagovat musela, ale vždyť stačí počkat, až hlídka přejde, a můžete si dělat, co chcete. Je to jako když Gross před lety poslal transportéry hlídat Svobodnou Evropu."

Bombový útok nezastaví

Ostatně i bezpečnostní expert Jiří Dolejš, který má za sebou práci bezpečnostního ředitele či manažera v Národním památkovém ústavu, na ministerstvu zemědělství nebo v Českém rozhlase, vidí ve smíšených hlídkách spíše prostředek, jak obyvatelstvu dodat pocit bezpečí. Pokud by se teroristé rozhodli zaútočit, položit bombu, byli by pro ně vojáci a policisté spíše jen komplikací než nepřekonatelnou překážkou. "Těžko si myslet, že by se něčemu takovému dalo zabránit," soudí Dolejš. Jejich čas by podle něho přišel spíše až po případném teroristickém útoku.

Dokonce i policejní šéfové připouštějí, že největší smysl stráží je ten, že jsou vidět. 

CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 18. DUBNA 2016.