Za rok ve vrcholné politice zažil novopečený předseda poslanců Věcí veřejných Vít Bárta vzestupy i pády. Co mu to přineslo? "Hodně se mi snížil práh citlivosti se rozčilovat," tvrdí bývalý podnikatel, kterého přestala bavit vlastní detektivní agentura, a tak se rozhodl politicky angažovat. Ne vše ale dopadlo tak, jak si představoval.
Stačilo by vám být v budoucích wikipediích definován jako chlapík, který byl ministr dopravy v jedné z českých vlád a pomohl se stranou VV nabourat zaběhlý systém dvou vládních stran?
Popravdě řečeno mi tak nezáleží na tom, co tam bude napsáno v tom dobrém, ale velmi mi záleží na tom, aby tam nebyly nepravdy. Prioritou dneska je, abych vyvrátil lži, které o mně šířili Kristýna Kočí a Jarda Škárka. To mě teďka štve úplně nejvíc. A jestli se ptáte, jaký byly moje ambice předtím, tak já šel do politiky v momentě, kdy jsem vybudoval velkou firmu a neměl jsem kam růst dál. Jako když rád zařizujete byt, a v nějakou chvíli ten byt zařídíte tak, že už tam není co doplnit. Už je vymazlený, všecko doplněný a máte jenom dvě možnosti. Buďto si najít jiného koníčka, nebo ten byt prodat a začít stavět jiný.
Jak často se vlastně dneska na koně dostanete?
Dřív jednou týdně, teď je to snad jednou za kvartál. Už když jsem přestal být ministr, těšil jsem se, že se na koně dostanu víc, ale teďka to zase není ideální.
Když jezdíte tak vzácně, jak jste se odreagovával v posledních měsících? To jste kolem sebe vnímal negativních impulzů dost, ne?
Problém je v tom, že v politice jich přichází tolik nabalených na sobě, že to není na naštvání. Já nejsem naštvanej. Prostě jsem si už zvykl na to, že o mně Mladá fronta nikdy psát hezky nebude, a spíš pozitivně přemýšlím nad tím, jak ty věci změnit a co dělat dál. Žít tím jedním dnem nemá vůbec cenu, jestli mi rozumíte.
Trošku…
Jinými slovy se ve mně hodně snížil práh citlivosti se rozčilovat. Politika mě osobně v tomhle hodně změnila.
Když říkáte, že politika vás změnila - v čem ji teď budete dělat jinak?
Politika mě změnila v tom, že jsem zjistil, že člověk nemůže jednat přímočaře a natvrdo bojovat, protože proti přesile nemáte šanci vyhrát. Musí se pracovat výrazně opatrněji. Já se snažím inspirovat historickými osobnostmi, a jednou z nich byl Napoleon, který říkal, že člověk by se měl obklopovat stejně schopnými, nebo ještě schopnějšími lidmi, než je on sám jako manažer. Jeho ministr zahraničních věcí de Talleyrand, který Napoleona také mimochodem zradil, měl heslo: "Pánové, ne příliš horlivě!" Na ministerstvu jsem chtěl všechno změnit a seškrtat, ale v politice opravdu, pokud se chcete dostat k cíli, musíte postupovat pomaleji, po uváženějších krůčcích, jinak vás to semele.
Pokud jde o image muže, který toho hodně stíhá, takhle určitě působí lidi, kteří jsou na kokainu. To se vás netýká?
Když mi bylo osmnáct, byl jsem svědkem toho, jak člověk na drogy umřel, ale souviselo to s mojí prací v bezpečnostní agentuře, takže to není téma, které umím moc komentovat. Ale slyšel jsem, že o mně šířil pan poslanec Huml, že jsem jel na kokainu. Dokonce jsem to slyšel tak, že mě viděl poskakovat po židlích, z čehož vyvodil, že to beru. Pravda je, že když přemýšlím, rád se pohybuju po místnosti.
Jak je reálné, že vás Poslanecká sněmovna zbaví imunity?
Nezlobte se, ale ke všem těmhle věcem chci mluvit až před mandátním a imunitním výborem. Mojí prioritou je prát se dál. Stejně tak nás čeká velká bitva o peníze na školy a na dálnice, a přitom se snažit, aby se maximálně šetřilo tam, kde se šetřit může. A aby všechna daňová opatření s tím spojená byla maximálně citlivá, aby je neodnášela střední třída.
Celý rozhovor s Vítem Bártou si přečtěte v časopisu INSTINKT, který vyšel ve čtvrtek 21. července.
