Očima Miroslava Koreckého
ČSSD hledá na Vysočině druhou tvrz pro Jiřího Paroubka
15.03.2011 09:00 Glosa
Kolik balvanů v podobě zneuznaných předsedů unese jedna průměrná politická partaj? ČSSD těžko vydýchávala Miloše Zemana, vydýchává Stanislava Grosse a bude muset zjevně vydýchat ještě i Jiřího Paroubka.
Zní to možná krutě, ale ideální způsob, jak se může politická strana rozloučit se svým předsedou, je doprovodit ho v pohřebním průvodu. Ostatní způsoby odcházení předsedů se zkrátka v našich zeměpisných šířkách stále nějak nedaří.
V pondělí hlasitě práskla dveřmi Lidového domu Petra Paroubková, faktické alter ego bývalého předsedy ČSSD. A její muž ponuře naznačil, že on sám ji může brzy napodobit. Upřímně řečeno: nebylo by divu. Když partaj popraví svého předsedu v den voleb, svede na něj vinu za všechny křivdy světa, udělá z něj řadového poslance a nakonec ho ani nepozve na svůj sjezd - to už hodně zavání nevděkem. Ať se nám totiž Jiří Paroubek osobně a osobnostně zamlouvá, či nikoli, nelze mu upřít jedno: dnes je a zřejmě ještě dlouho bude jediným skutečným politikem v ČSSD.
Stalo se mu ale totéž, co kdysi Miloši Zemanovi. Mezi dvěma korunními princi tak dlouho váhal, až zjistil, že oba stojí za starou bačkoru. U Zemana šlo tehdy o Stanislava Grosse a Vladimíra Špidlu: nakonec podpořil druhého z nich a ten ho při první příležitosti - v prezidentské volbě v roce 2003 - bezostyšně podrazil.
Když se adjunkt nepovede
"Buldozer Jiří" nyní zažívá to samé. Léta si ve sněmovně vychovával za adjunkta Michala Haška. Bohuslav Sobotka byl pro muže Paroubkova naturelu příliš nevýrazný a navíc i on po loňských vyhraných-prohraných volbách svého předsedu kardinálně podrazil. Ani sázka na Haška však Paroubkovi nevyšla: spojil se mu s nenáviděným šíbrem Jaroslavem Tvrdíkem a navíc ve svém předsednickém programu vetoval Paroubkovu letitou mantru, sociální stát.
Psychologicky je taková situace jistě velmi obtížná. Jako když si rodič po léta odtrhuje od huby a dělá pro děti první poslední - a ony mu pak uhnou úplně jinam, než by si přál. Míra zneuznanosti, na níž má dnešní vedení ČSSD nemalou zásluhu, bohužel Paroubkovi znemožňuje se povznést nad tím, že předsednický nástupce prostě nikdy nebude jeho věrnou kopií.
Co bude dál? Paroubek je velký politický realista, takže je mu úplně jasné, že žádná strana Paroubkovci ani ČSSD II tu nemá sebemenší šanci na přežití. Pokud by se přece jen do podobného projektu pustil, pak jen s cílem uškodit své mateřské partaji. Což ale může stejně úspěšně dělat tak jako dosud - zůstat uvnitř a okopávat jí kotníky.
Modus balvan
Je-li budoucí vítěz předsednického klání v ČSSD soudný, pokusí se najít s Jiřím Paroubkem nějaký modus vivendi, aby se z něj definitivně nestal balvan číslo 3. Už proto, že se Zemanem je něco takového dávno nepředstavitelné a Gross bude ještě dlouhá léta hlubokou jizvou strany.
Úkol je to ale nelehký, stačí se podívat do sousedství. Kdo si myslel, že s odchodem Mirka Topolánka a nástupem Petra Nečase končí trable mezi otcem-zakladatelem a jeho dítkem ODS, nestačí se divit tomu, jaké kapky Václav Klaus svému "oblíbenci" denně dává. Politologický rébus, jak vycházet slušně s bývalým předsedou a přitom si ho udržet řádně od těla, tak zůstává dál nevyřešen.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.