Útok z vlastních řad
Europoslanec Fajmon: Vláda odflákla restituce, nevěřím jí

Europoslanec ODS a člen evangelické církve Hynek Fajmon chtěl v pátek výkonnou radu občanských demokratů přesvědčit o nesmyslnosti církevních restitucí v současné podobě. Nikdo se s ním ale nebavil. Fajmon naprosto nedůvěřuje argumentům, s nimiž vláda restituce obhajuje.

Ve své analýze z poloviny srpna jste napsal, že k církevním restitucím není důvod, protože jednak se už uskutečnily v devadesátých letech a jednak jsou k církvím příliš benevolentní. Co vám na vaše stanovisko řeklo vedení ODS?

Zastánci církevních restitucí neargumentují. Obvykle řeknou, že takhle jsou restituce domluvené, proto je strana musí podpořit. S nikým se nevybavují a chtějí to protlačit v současné podobě. Tomu odpovídala i debata na výkonné radě - byla velmi omezená. Vůbec jsme se nebavili o technických věcech, jen o principu. Většina ho schvaluje a já jsem byl přehlasovaný.

Podvolíte se, nebo budete naléhat na poslance z vašeho regionu, aby zákon nepodpořili?

Na nikoho naléhat nebudu. Půl roku se restituce projednávají a já jsem mlčel, ale vzhledem k závažnosti věci jsem se rozhodl vystoupit. Ten zákon je špatný pro Českou republiku, pro církve i pro ODS.

Netušíte, proč si ho vedení ODS tolik přeje?

Pokud se nějaké argumenty vyskytnou, jsou obvykle ideologické ve stylu "co bylo ukradeno, musí být vráceno". O parametrech restitucí ani slovo. S nikým se o nich nehodlají bavit. Jde přitom o fatální věc, o níž by se mělo jednat způsobem, abychom dosáhli co největší společenskou shodu. Místo toho se budeme snažit protlačit zákon většinou jednoho hlasu, což je hrozná chyba.

Bylo jednání výkonné rady o restitucích vyostřené, jak to popsala ČTK?

Ani ne. Tam naprostá většina k restitucím mlčí. V radě sedí zhruba pět lidí, kteří na restituce mají silný názor. Já jsem možná nejhlasitější.

V pátek si premiér Petr Nečas vyslechl váš názor, ale ve stejný den zahájil i kampaň na podporu restitucí. Neozval jste se příliš pozdě?

Svou analýzu církevních restitucí jsem zveřejnil někdy v polovině srpna. A o kampani nás vedení ODS ani neinformovalo. Netušili jsme, že se něco takového chystá.

Ve své analýze se nezmiňujete o tom, že zákon o církevních restitucích přinese také odluku církve od státu. To podle vás neznamená přínos?

V zákoně není žádný takový termín a také se o žádnou odluku nebude jednat. V zákoně se pouze píše o dvacetiletém harmonogramu, podle něhož se mají snižovat stávající příspěvky na činnost církví. Dvacet let je dlouhá doba a já nevěřím, že k nějaké odluce dojde. Zákony přece umožňují církvím žádat o veřejné zdroje jako to dělají třeba občanská sdružení. Takže oddělení církví od státního rozpočtu je pouhá iluze.

Na vládě také v pátek zaznělo, že restituce budou mít na státní rozpočet příznivý dopad. Během čtyřiceti let mají státu vydělat 28 miliard korun. Ani to vás nepřesvědčilo?

Takové analýzy měla vláda vypracovat už dávno a měla je prezentovat jako součást důvodové zprávy. Místo toho přicházejí týden před hlasováním parlamentu nějaké dojmy konkrétního ekonoma. To nelze brát vážně. Jde o účelový materiál, s nímž vláda přichází, protože si není jistá, že má většinu. Pro mě je to další důkaz, že vláda restituce odflákla.

S premiérem se neshodnete i v otázce dalšího zvyšování daní. Může kvůli nim padnout vláda? Jaká je nálada v ODS?

Jak by mohla být dobrá? Proti zvyšování daní jsme vždycky bojovali. Všichni sice chápeme, že konsolidace rozpočtů je potřebná, ale nikde přece nestojí, že to musí být zrovna touto cestou. Pořád jsem přesvědčený o tom, že by vláda měla omezit své výdaje. Premiér a ministr financí vytvářejí dojem, že odpůrci zvyšování daní jsou proti konsolidaci rozpočtu, ale tak to není.

Kvůli restitucím a daním se množí konflikty premiéra s prezidentem Václavem Klausem. Nemá to vláda nahnuté?

V posledních třech měsících není zřejmé, jaké je rozložení sil ve sněmovně, ani tak nejde o daně. Je to důsledek rozpadu Věcí veřejných. Jiná věc je, že vláda neustále hrozí pádem, pokud neprojdou její předlohy. Jde o protiústavní nátlak, který žádný parlament nemůže akceptovat. Podle ústavy jsou poslanci zodpovědní svému svědomí a lidu. Pokud většina rozhodne, že se jí chystané zákony nelíbí, vláda by měla sklapnout podpatky a akceptovat to.

Padne vláda?

Nevím, je to možné. Už při projednávání prvního balíčku řekla řada poslanců, že zákony odhlasují v rozporu se svým svědomím Prošlo ale bez povšimnutí, že poslanci poslouchají víc svou stranu než své svědomí. Osobně si myslím, že tentokrát to bude mít vláda velmi těsné.