Josef Novotný byl posledních šest let vidět a slyšet nejvíc ze všech senátorů. Zarputile bojoval s hazardem. A třeba při prezidentské volbě veřejně obvinil senátora ODS, že se jej pokusil uplatit. Teď se tento bojovník s větrnými mlýny musí stáhnout do ústraní, ze Senátu jej vyhnala oranžová tsunami.
"Ve stranických klubech se hlasování označují hvězdičkami," popisuje v otevřeném rozhovoru pro časopis TÝDEN parlamentní zákulisí. „U čtyřhvězdičkového hlasování neexistuje, aby senátor nebo poslanec cukl. Za to je exkomunikace. U hlasování s menším počtem hvězdiček je umožněno hlasovat dvěma či třem politikům jinak. Byly i zákony, kde hlasovali schválně nejednotně, aby to nevypadalo, že jsou jedna banda. Ovšem vždy měli spočítané, že to vyjde."
Až se vás budou vnuci ptát na senátorskou éru, co jim řeknete? Budete mluvit hlavně o znechucení?
Negativní pachuť mám z toho, že parlament nepracuje v zájmu občanů, ale v zájmu lobbistických skupin a v zájmu politických stran. Veřejný zájem je až na třetím místě. Ale neodcházím znechucený, naopak začínám chytat nový vítr. Vracím se k profesi, s energetikou jsem kontakt neztratil. Přestávám se dívat na televizi. Věnoval jsem se denně dvě hodiny čtení novin do posledního sloupku, mezitím internet a večer zprávy. Jedny, druhé, třetí. A najednou to nepotřebuji. Zeptejte se mé ženy, denně jsem získal dvě hodiny. Pořád sleduji, co se děje, ale už nepotřebuji detaily.
ČTĚTE TAKÉ: Bernard či Novotný. Známé tváře v poli poražených
Jdete do soukromého sektoru. Nebudete v pokušení využívat svých kontaktů, které jste v politice nabyl?
Můžu vám říct, že jsem dostal okamžitě nabídky, ať se vrhnu na hazard, že přece vím, jak to chodí. V Bystřici jsou lidé bez automatů vyhladovělí, hned bych věděl, jak tam nacpat dvacet terminálů. Bez problémů by to šlo. Jenže já chci klidně spát. Jsem slušně zabezpečen, miliony nepotřebuji. Nikdy jsem si nezadal a nezadám si ani teď.
Takže vy čekáte novou revoluci?
Já čekám, že do několika málo let se musí dostat na veřejnost, že je to jinak, než se říká. Pak se lidi zvednou. Jako v Maďarsku budeme muset říct: „Lhali jsme. Jsme zadlužení." Až se zjistí, že důchody nejsou k přežití a není na nájemné, pak lidi pochopí, že jsem měl pravdu, když jsem Špidlovi, Grossovi i Topolánkovi říkal, že zadlužení je daleko větší, než je únosné.
Foto: Lucie Pařízková
