Rozhovor se Středulou
Já a prezident? Uvidíme, všechno může být

Byla by fatální chyba, kdyby politici podceňovali nálady ve společnosti, varuje odborářský boss Josef Středula. "Lidé mají vydělávat dost na to, aby se nemuseli rozmýšlet, jestli svým dětem zaplatí, či nezaplatí oběd," říká. V roce 2019 se chce zasadit o růst mezd nebo pět týdnů dovolené. Jak se staví k možné kandidatuře na prezidenta a proč nechce být lídrem ČSSD?

Začněme aktuální otázkou. Před Vánocemi zemřelo po výbuchu metanu v Dole ČSM na Karvinsku třináct lidí, z toho dvanáct Poláků. Budou se odbory nějak angažovat v pomoci rodinám oněch horníků?

Pro odbory je to v takovýchto situacích naprostá samozřejmost. Přímo v OKD mají odborové organizace v kolektivní smlouvě dohodnuta opatření pro případ smrtelných úrazů, která se týkají zaopatření pozůstalých. Velmi by nás však zajímalo, jak se vůči svým zaměstnancům zachovají agenturní firmy. A to nejen v tomto tragickém případě, ale všeobecně - jaká je praxe v České republice, jak postupují u zahraničních pracovníků, kteří u nás dělají, a podobně. V takovýchto případech se ukazuje, jak špatné bylo rozhodnutí Poslanecké sněmovny, když v minulosti zrušila pravomoc, kterou odbory dlouhá léta měly, a přispívaly tím k záchraně životů - tedy možnost zastavit práci v případě ohrožení života a zdraví zaměstnanců.

Chtějí odbory tuto pravomoc vrátit zpět?

Ano, naše konfederace opětovně požaduje znovuzavedení tohoto prospěšného opatření do zákoníku práce. Jeho zrušením dali poslanci veřejnosti najevo, že jim na ochraně zdraví lidí v práci moc nezáleží.

Vláda Bohuslava Sobotky prosadila před dvěma lety kompenzace horníkům, kteří byli propuštěni v rámci útlumu těžby na Ostravsku. V Polsku jsou ale k vidění billboardy, které tamní horníky lákají na práci do dolů v Česku - mimo jiné náborovým příspěvkem až 60 tisíc korun. Nejeví se vám v tomto světle tyto kompenzace poněkud nespravedlivé, když je vidět, že práce v dolech stále je?

Kompenzace rozhodně za nespravedlivé nepovažujeme. Práce v dole je velmi těžká a ti, kteří ji vykonávali, na ně mají nárok.

Jaké by podle odborů měly být priority vlády pro rok 2019?

Nás bude zajímat především růst mezd. Ekonomice se daří, hospodářský růst zřejmě zůstane někde kolem tří procent, což je famózní, takže budeme chtít, aby se české mzdy přibližovaly těm západním. Proběhne diskuse o zákoníku práce, zcela určitě také o minimální mzdě a rovněž s ohledem na nové složení Evropského parlamentu a Evropské komise nás čeká debata o evropském pilíři sociálních práv. Pak to budou daně, státní rozpočet na rok 2020, ale také debata o pěti týdnech dovolené. Na to se zvláště těším, jak budou někteří strašit, že to zlikviduje firmy. A konečně nás čeká také nové kolektivní vyjednávání nebo příprava na digitalizaci.

Jak se odbory dívají na obědy zdarma nebo slevy na jízdném? Tyto dvě položky dohromady dělají asi dvanáct miliard korun, což je asi šedesát procent prostředků, které jdou každý rok na vysoké školy. Opravdu je největším problémem českého školství dostupnost obědů pro děti?

Já bych byl raději, kdybychom měli dostatečně velké příjmy na to, abychom taková opatření nemuseli vůbec přijímat - tedy aby lidé vydělávali dost na to, aby se nemuseli rozmýšlet, jestli svým dětem zaplatí, či nezaplatí oběd. Z mého pohledu by toto měl být naprostý standard. Situace je ale bohužel jiná a vláda se takto rozhodla, je to logické, u dětí je potřeba, aby si nějaké návyky budovaly už odmala. Ale jak říkám, raději bych byl, kdybychom oběd ve školních jídelnách mohli brát jako samozřejmost.

Proč je ale mají dostávat obědy zdarma všichni, a ne pouze ti, jejichž rodina na to skutečně nemá?

To je stále tatáž diskuse. Pojďme tedy dělat něco proto, aby nikdo nemusel řešit, jestli má, nebo nemá na oběd pro své dítě. Jistě se to dá nastavit tak, aby je dostávali jen ti, kteří prokážou, že na to nemají. Vláda se ale rozhodla pro toto řešení, byť to není řešení systémové.

Když už paní ministryně Maláčová přichází s takovými návrhy, myslíte, že to dokáže správně marketingově prodat? Vždyť k těm obědům zdarma se hned přihlásil také Andrej Babiš a "ukradl" sociálním demokratům pro ně zajímavé politické téma.

To je dobrý dotaz, ale spíše na paní Maláčovou. Na druhé straně mají sociální demokraté možnost přihlásit se k tématům, která prosazuje hnutí ANO - když jsou spolu v koalici. Je ovšem poněkud úsměvné, když dva lidé shodně prohlásí, že to prosadili oni. V takových případech by se měli férově shodnout na tom, že něco prosadili společně. Neumím si představit, že bychom my jako odbory něco prosazovali a najednou by někdo z našich lidí začal říkat, že to vymyslel jen on. Třeba kampaň Konec levné práce je naše společné dílo, byť někdo byl v diskusích aktivnější než jiní. Nicméně musím přiznat, že paní ministryně Maláčová je jedna z nejaktivnějších ministryň práce a sociálních věcí, kterou si z posledních let pamatuji.

I přesto, že její návrhy znamenají další a další zátěž pro státní rozpočet?

Ona spravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, tedy resort, který ze své podstaty vytváří tlak na výdajovou stranu státního rozpočtu. Má pod sebou důchody a sociální systém, takže je logické, že rozpočtová kapitola jejího ministerstva bude velice objemná.

Nemají pravdu také ti, kteří varují před uzákoněním pěti týdnů dovolené?

Nemají. Vždyť v sedmasedmdesáti procentech firem pět týdnů dovolené funguje bez jakýchkoli problémů. Nikomu se nic nepřihodilo.

Jestliže většina firem nabízí pět týdnů dovolené jako standard, proč chcete, aby to bylo nařízeno ještě zákonem?

Protože ve firmách, kde to takto funguje, se to používá jako nástroj vyhrožování zaměstnancům - pokud nebudou poslušní, týden dovolené jim zaměstnavatelé zase seberou. My však nevidíme důvod, proč by jim ho měli brát. Prostě to je věc, která by měla být standardizovaná. Na Slovensku mají pět týdnů dovolené všichni, tak proč by to u nás nemohlo být zrovna tak?

Tím ale na společnosti vytvoříte tlak do budoucna, až se třeba hospodářství nebude dařit tak dobře jako nyní.

Vy myslíte, že týden dovolené navíc ty firmy skutečně poškodí?

Samozřejmě, pro podniky jsou to přece dodatečné náklady. Musejí zaměstnancům platit náhradu mzdy, ale ti budou pracovat o jeden týden méně, tudíž za celý rok neodvedou takový výkon.

To se ale řeší úplně jinak.

Ano, bude se to řešit tím, že se bude propouštět. Když totiž firmy budou mít menší objem zakázek, budou hledat úspory na nákladech, a tedy propouštět. Nebo zaměstnancům sníží mzdy. Na to byste přistoupili?

Ale to už jsme tu přece měli při minulé krizi. V Německu zavedli nástroj, kterému se říká "kurzarbeit", a my jsme ho přejali. Odbory se na tom s vládou dohodly a zavedlo se to. To přece není o týdnu dovolené, ani tehdejší krize o něm nebyla. Vznikla kvůli vnějším vlivům, které na naši ekonomiku dolehly.

Až tedy někdy v budoucnu přijde další hospodářský pokles, budou odbory ochotny přistoupit na kratší pracovní dobu, ale i na adekvátní zkrácení mezd. Je to tak?

My budeme chtít, aby se zavedl kurzarbeit, ale ne tak jako při minulé krizi. Dám příklad. Německá firma v Německu zavedla kurzarbeit, ale snížila mzdy o čtyři procenta. Tatáž společnost, ale u české pobočky, při stejném zkrácení pracovní doby snížila mzdy o pětadvacet procent. To je neodůvodnitelné, zvlášť při už tak nízkých nákladech práce, jaké jsou u nás. Takže znovu opakuji: žádný týden dovolené navíc, dokonce ani zrušení karenční doby nemůže za to, že by přišla nějaká krize. Nestrašme!

A co neustálé zvyšování minimální mzdy? Neodskáčou budoucí krizi jako první právě lidé s minimální mzdou, protože se stanou pro podniky příliš drazí?
Oni nevykonávají práci?

Vykonávají.
Vidíte. A ta práce je pro zaměstnavatele potřebná, nehledě na to, kolik stojí. On ty zaměstnance potřebuje. Důležité je, že máme velmi flexibilní zákoník práce.

Pojďme k politice. V posledních měsících jste byl opakovaně zmiňován coby možný zachránce ČSSD. Naposledy jste dostal nabídku vést kandidátku socialistů do Evropského parlamentu. Bylo to pro vás vůbec někdy téma - vstoupit do sociální demokracie a pokusit se ji takzvaně nakopnout?

Ne. Já nejsem členem žádné politické strany, a nemohu se tedy stát jejím šéfem. A protože se ani nechystám někam vstupovat, je ta otázka vlastně bezpředmětná, i když jsem ty spekulace zaznamenal také. Co se týká evropských voleb, tam jsem se velmi rychle rozhodl nabídku nepřijmout. Mám hodně práce v České republice a v žádném případě se jí nechystám opouštět a kandidovat do Evropského parlamentu.

Přesto ČSSD velmi dobře znáte. Co říkáte na její obrovský propad u voličů za necelých pět let, co jste v čele odborů?

Mám tu výhodu, že nejsem členem žádné politické strany a nikdy jsem nebyl, takže můj pohled pozorovatele zvenku bývá sice někdy krutý, ale snad upřímný a objektivní. Musím říci, že to není dobrá situace ani pro ČSSD, ani pro celou českou politickou scénu. Vždyť stejně špatně jako ČSSD na tom byla ještě nedávno ODS. Jestliže standardní, dlouho existující politická strana zažívá takovou krizi, měla by si urychleně vyhodnotit, proč to tak je, kdo to způsobil a jak se z toho dostat. Já nikdy nejsem nadšen, když vznikají nová politická hnutí, vždy budu raději stát za stabilními dlouholetými stranami. Sociálním demokratům přeji, aby svou špatnou situaci zvládli. Je důležité nemít v zemi jen populistická hnutí, která berou tu zleva, tu zprava. Měli bychom si položit otázku, jestli je pro nás důležitější politika, nebo marketing. Odbory ale rozhodně nebudou vstupovat do politiky a suplovat něčí roli. Nejsme politickou stranou.

Příkladem marketingové strany je hnutí ANO, kterému se ale zatím docela daří.

Nejen hnutí ANO.

Kdo další?

V české politické historii je příkladů více. Z minulosti třeba všem známý projekt Věci veřejné.

Andrej Babiš se zpočátku prezentoval jako pravicový politik, jeho kabinet je však nakonec levicový. Neměly z hnutí ANO odbory trochu strach?

Jestliže hnutí ANO usoudilo, že toto je směr, který chce podporovat, jsme tomu rádi. Když se mě ptali, jak se dívám na složení vlády ještě předtím, než byla ustavena, nestěžoval jsem si. Rozhodně nelze říci, že je to nějaký liberální subjekt. I vzhledem k tomu, o jaké strany se opírá, je zřejmé, že bude preferovat spíše sociální oblast. Záleží také na tom, do jaké míry to vláda myslí vážně a do jaké míry je to jen otázka zmiňovaného marketingu.

Někteří sociální demokraté mluví o tom, že by kvůli neustálým sporům uvnitř ČSSD mohla vzniknout další levicová strana. Je pro ni vůbec prostor?

Asi se lze jen stěží domnívat, že přijdou noví lidé s novými levicovými myšlenkami. Někteří už se o něco podobného pokoušeli, třeba bývalí čeští premiéři. Výsledek známe. Myslím, že taková situace nenastane, není tu poptávka.

A co prezidentská kandidatura? Nejdéle za čtyři roky tu máme další volby a vaše jméno čas od času padne. Uvažujete o tom?

Já myslím, že je zejména potřeba popřát současnému prezidentovi pevné zdraví, aby zvládl celé funkční období. Co bude poté, je samozřejmě otázka. Já v tuto chvíli nechci říkat ani ano, ani ne. Věci jsou otevřené.

To znamená, že chcete být šéfem odborů až do důchodu?

(Smích.) To by možná nebylo špatné. Já ale každé čtyři roky musím se svým týmem dokázat, že jsme úspěšní. Musím se obhájit. Odvoláni můžeme být v podstatě kdykoli. Pokud máte podporu odborářů, musíte si jí vážit. Tady si žádným marketingem moc nepomůžeme.

Právě proto, že za sebou máte tu masovou podporu, není škoda toho politického kapitálu nevyužít? Stačí si vzpomenout, jak jste byli schopni svolat stotisícovou demonstraci proti Miroslavu Kalouskovi...

Já chci pomáhat lidem. V jaké to bude pozici, to uvidíme. Když nám budou lidé věřit, podpoří nás. V opačném případě nemáme šanci a je jedno, jak se ta má pozice bude jmenovat. Takže uvidíme. Všechno může být.

Inspirují se odbory v zahraničí? Sledujete třeba situaci ve Francii a nepokoje vyvolané hnutím žlutých vest kvůli zvyšování cen benzinu a nákladů na život obecně?

To nezačalo zčistajasna, to má svou historii. První demonstrace se uskutečnily ihned po nástupu současného prezidenta. Radikalizace se zvýšila a část francouzské společnosti usoudila, že tudy cesta nevede. Signály od odborů tu ale byly celou dobu. Nervozita je tam veliká. Došlo k tomu, že podceňování názorů ve společnosti vyústilo v dnešní nepokoje. Spouštěčem byly ceny benzinu, ale jde o daleko hlubší a závažnější problémy. V České republice se něco podobného dělo v roce 2012, také se neposlouchaly názory veřejnosti. A výsledek? Sto padesát tisíc lidí v ulicích a politická změna.

To asi nelze srovnávat, ne?
Já mluvím o tom, že není dobré podceňovat nálady ve společnosti. Vezměte si otázku demonstrací u nás. To je obrovský rozdíl oproti situaci asi před patnácti lety. Dnes se demonstruje docela často a ty důvody jsou politické. V části společnosti je poměrně vysoká míra nespokojenosti, hlavně s chováním některých politiků. Byla by fatální chyba, kdyby to politici podceňovali. Pak mohou přijít zásadní změny.

Josef Středula (51) Rodák z Opavy vystudoval tamní střední průmyslovou školu. Poté pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Od roku 1990 působil v odborovém svazu KOVO, jemuž od roku 2005 předsedal. V roce 2014 byl zvolen do čela Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), kde vystřídal Jaroslava Zavadila, a v dubnu 2018 svůj post obhájil. Je ženatý a má tři děti.